Pohlreichův souboj restaurací má svého prvního finalistu. Je jím Long Story Short, která porazila (podle slov šéfkuchaře Petra Heneše) „takového giganta“, jako je Dejvická 34.
Sympatická parta z Olomouce se nebojí jít do risku a improvizace. Ale co je hlavní, chce si to celé žít. V rozhovoru Petr prozradil, s jakou taktikou do souboje šli, proč jel do Prahy právě Ivánek a koho by chtěl jako soupeře do finále!
Petře, máme po semifinále, proti tobě a tvému týmu stála Dejvická 34. Jaký to byl soupeř?
Soupeř to byl neskutečně těžkej, tabulkově i papírově. Je to Michelinem ohodnocená restaurace, mají Bib, takže v moment, kdy jsem se dozvěděl, že jsou to oni, tak jsem nebyl moc šťastnej a spokojenej, ale dopadlo to skvěle! Když člověk převálcuje takovýho giganta, tak o to víc je šťastnej.
Ty hodně často používáš ve spojení se svým týmem slova jako „pankáč“ a „improvizace“. Měli jste teda vůbec nějakou taktiku nebo plány, co všechno tady chcete vytvořit?
Jako správní pankáči jsme měli taktiku takovou, že to tu musíme všechno rozbít, úplnej banger. Nemohli jsme jet fádní věci nebo věci, co se standardně dělaj. Design naší restaurace musel bejt vystřelenej na Mars. S jídlem se dá těžko něco dělat, protože když máte proti sobě Dejvickou 34, která je namakaná, tak to jídlo uděláte stejně jako oni, možná o chlup lepší. Takže já jsem věděl, že musím zamakat v prostředí té restaurace, že tam to musím urvat na maximum. Na to jsme dost šlapali, ačkoliv jsme na to málem doplatili, málem se to nestihlo. Ale vyšlo to.
Long Story Short nejste jen vy čtyři, co tu dnes jste. Podle čeho jsi vybíral, kdo pojede do Prahy?
Výběr byl hrozně náročnej. Lidí srdcařů tam je hrozně moc. A stejně jako Zdeněk musí vybrat restaurace, tak já jsem musel vybrat ty lidi. Vlastně zvítězilo jen to, že tam je nějaká ta dlouhodobost, že jsou dlouhodobě nakloněni Long Story. Láďa tam dělá dlouho. Zuzka taky. A Ivánek? Ivánek je kapitola sama o sobě. Toho, jak viděl štáb, tak říkal: „Ten tam musí bejt.“ Já jsem za to vlastně rád, že to vybrali za mě, že tam musí bejt, protože já bych ho tam vybral taky, ale na úkor toho, že u nás nedělá tak dlouho, tak bych to musel složitě vysvětlovat těm mým kolegům. Ten náš tým je pořád s náma, i když jsme tady, tak oni jsou s námi taky. Prožívají to s námi, pořád nám volají, píší, já mám tolik zmeškaných hovorů. Vůbec tam není nějaká nevraživost nebo nenávist, že někdo nebyl vybranej, prostě jsme jeden tým. Takhle fungujem. A je to úžasný.
Budete slavit ještě dnes večer nebo míříte zpátky do Olomouce?
Určitě to oslavíme dneska večer. Samozřejmě bychom se zítra ráno měli ukázat v Olomouci, protože Ivánek, Láďa a Zuzka mají směnu, ale trošku se na to vyprdnem a pořádně to zakápnem (smích). Takže dneska to zakápnem a zítra to za nás kolegové musí zvládnout. A my se jim pak omluvíme. Respektive se jim omlouváme výhrou.
Koho by sis přál jako soupeře do finále? Pokud tedy tušíš, co je v Souboji za restaurace.
Tuším, co tam je za restaurace. Určitě bych si přál nejsilnějšího hráče, který tam je. A v mojich očích jsou nejsilnější hráči dva. Dejvická 34, takže toho jsem jednoho dostal, a druhá je Salabka a Petr Kunc. To je úžasnej kuchař, strašně šikovnej. Oni jsou všichni hrozně šikovní, ale Petr je trošku něco víc. A když to vlastně řeknu tak jakože bizarně, tak dostat jeho skalp by mě strašně těšilo (smích). Ale já ho mám rád, mám rád jeho práci a uznávám ho, ale je to soutěž a rád bych ho porazil. Protože porazit Petra Kunce by bylo výborný.
Pohlreichův souboj restaurací sledujte každou středu od 20:20 na Nově. Nebo o týden dřív na Voyo.