Monroe, Lustig, Attenborough. Co mají s královnou Alžbětou II. společného?
Publikováno
Výbuchy smíchu i spasitelský syndrom. Jaké vztahy měla královna Alžběta II. se svými premiéry?
Publikováno
Patnáct premiérů z mnoha politických stran – s tolika různými osobnostmi musela královna Alžběta II. vyjít za dobu své sedmdesátileté vlády. Dvanáct mužů a tři ženy s ní měli pravidelná týdenní setkání od roku 1952. Právě tehdy se dostala k moci.
Po smrti svého otce Jiřího VI. v roce 1952 nastoupila na trůn jako pětadvacetiletá matka tehdy dvou dětí. Bylo krátce po válce, Anglie byla v rozvratu a v premiérském křesle seděl legendární Winston Churchill.
Winston Churchill
Winston Churchill bezpochyby patří mezi největší osobnosti 20. století. Během druhé světové války se stal vůdčí osobností a dodával ostatním potřebnou odvahu. Díky tomu si získal neuvěřitelnou prestiž, kterou si držel až do konce života.
Winston Churchill
|
FOTO:
Profimedia
Dítě bez zkušeností
Zpočátku nově zvolenou královnu považoval za dítě bez zkušeností. Obával se toho, jak po smrti svého otce unese tíhu nové zodpovědnosti. Alžběta II. na něj zase pohlížela s bázní a úctou. Brzy se mezi nimi ale vyvinul přátelský vztah. Churchill se vpasoval do role jejího rádce a dodal jí odvahu k tomu, aby se řídila svými pocity. Protože byla mladá a přátelská, někteří historici tvrdí, že se do ní postupně téměř zamiloval.
Výbuchy smíchu
Z deníků královnina osobního tajemníka Alana Lascellese je možné si odvodit, jak vypadal jejich vztah. „Když měl Winston svou týdenní audienci u královny, neslyšel jsem, o čem se bavili, ale často ji přerušovaly záchvaty smíchu. Když Winston odcházel, utíral si oči,“ stojí v jednom jeho zápisu. Zanechal po sobě odkaz, kterému se dalších třináct premiérů muselo vyrovnat. V jednom rozhovoru dokonce řekla, že byl jejím nejoblíbenějším premiérem.
Harold Wilsons
Konzervativní premiéři sir Anthony Eden, Harold Macmillan a Alec Douglas-Home, kteří se u královny postupně vystřídali, patřili k aristokratické elitě. Změna nastala až v roce 1964, kdy se předsedou vlády stal Harold Wilsons z Labouristické strany.
FOTO:
Profimedia
Bouřlivá 60. léta
Velká Británie byla právě ve víru průmyslové revoluce a monarchie vypadala zastarale a ztrácela respekt. Na rozdíl od svých předchůdců znal Wilson novou dobu a věděl, že je čas na změnu. Představil Alžbětě II. celou novou společenskou třídu a pomohl královské rodině udržet si respekt ve společnosti. Například ji požádal, aby poslala blahopřání astronautům mise Apollo 11. Díky tomu si s panovnicí i přes počáteční vzájemnou nedůvěru vybudoval přátelský a uvolněný vztah.
Neštěstí v Aberfanu
Další zkouškou pro monarchii byla tragédie ve velšském městě Aberfan, kde došlo k velkému sesuvu půdy. V důsledku zavalení hlínou a důlním odpadem zahynulo 144 lidí. Aby premiér vyjádřil účast, místo okamžitě navštívil, zatímco královna to odmítla. Svolila k tomu až o osm dní později a uvědomila, že je důležité, aby se panovník vydával do míst postižených katastrofou.
Margaret Thatcher
Po Edwardu Heathovi a Jamesi Callaghanovi přišla další velmi významná osobnost – Margaret Thatcher neboli Železná lady, která se v roce 1979 stala první britskou premiérkou. I když měla před královnou respekt a několikrát v paláci před jejich setkáním prý dokonce omdlela, oslovila Alžbětu II. takovým způsobem, jakým to nikdo jiný neudělal. Navíc měli společné to, že se obě dostaly na vrchol oblasti, které do té doby dominovali pouze muži.
FOTO:
Profimedia
Thatcher si dala za cíl uzdravit nemocnou Británii a s vervou se pustila do revoluce. Často ostatním až naháněla hrůzu, protože byla tvrdá, nekompromisní a velmi pracovitá. Podle mnohých historiků měla neuvěřitelnou morální jistotu, že pouze ona může zachránit zemi a přivést ji na cestu spravedlnosti.
Boj o Falklandy
První větší střet mezi královnou a premiérkou nastal v roce 1979. Alžběta II. tehdy neuposlechla její doporučení a vydala se navštívit africké město Lusaka. Když v roce 1982 vypukla válka o Falklandy, Thatcherové se vyplatilo riskovat a její popularita po vítězství Velké Británie závratně vzrostla.
Veřejné rozpory královny Alžběty II. a Margaret Thatcher
Roku 1986 se jejich soukromé rozpory dostaly na veřejnost. Královna byla prý znepokojená jejím nedostatkem soucitu, čímž se otevřeně postavila na stranu jejích kritiků. Později se však vztahy mezi nimi nejspíše urovnaly, protože jí Alžběta II. udělila Podvazkový řád a zúčastnila se i jejího pohřbu, což udělala v minulosti pouze jednou v případě Churchilla.
Tony Blair není boss
Po sedmiletém působení Johna Majora začala v roce 1997 nová éra, jejímž hlavním představitelem se stal labourista Tony Blair. Při první audienci ho královna nenechala na pochybách, kdo je šéfem. „Jste mým desátým premiérem, Winston byl mým prvním,“ řekla prý při jejich prvním setkání.
FOTO:
APTN
Smrt Lady Diany
Lidé začali považovat monarchii za staromódní. Blair proto plánoval panovnickou reformu – chtěl představit princeznu Dianu jako moderní tvář Británie. Když však v srpnu 1997 při tragické nehodě zemřela, celou zemi zachvátil velký smutek. Sám premiér pochopil ducha doby a přednesl velmi sentimentální projev. Přesvědčil i královnu, aby jí veřejně vzdala hold. Tento historický okamžik je navždy spojil, i když mu mohla mít za zlé, že se míchá do rodinných záležitostí.
Princezna Diana
Nezávislost Skotska, Brexit a pandemie
Na premiérském křesle se po něm vystřídali Gordon Brown, David Cameron, Theresa May a Boris Johnson. Od září letošního roku je premiérkou Liz Truss, která nastoupila do úřadu přesně dva dny před smrtí královny. Během své vlády si Alžběta II. musela poradit s mnoha krizemi, které ohrozily monarchii. Ať už šlo o boj o nezávislost Skotska, Brexit či pandemii. Všechny ale nakonec s grácií zvládla překonat. Jestli bude stejně úspěšný i její syn Karel III., to se teprve uvidí.
TOP články
Nejnovější
Nejnovější videa
Články
