Pokud existuje film, který by se dal označit za „povinnou četbu“ pro pochopení české mentality, pak je to bezpochyby snímek Ecce homo Homolka z roku 1969. Režisér Jaroslav Papoušek snímkem otevřel jednu z nejslavnějších trilogií české kinematografie a stvořil portrét rodiny, která je nám všem až mrazivě povědomá. Je to film o lidech, kteří se chtějí mít dobře, ale přitom si dokážou otrávit i tu nejkrásnější neděli.
Děj filmu je zdánlivě banální. Třígenerační rodina Homolkových, kterou tvoří děda, babi, otec Ludva, matka Heduš a neposedná dvojčata, se jednoho horkého letního dne vydá na výlet do přírody. Chtějí si užít klid, čerstvý vzduch a rodinnou pohodu.
Jenže idyla končí ve chvíli, kdy z lesa zaslechnou volání o pomoc. Místo aby pomohli, zachvátí rodinu panika a kolektivní rozhodnutí: „Radši jdeme, abychom se do něčeho nezapletli.“ Tento moment zbabělosti odstartuje řetězec malicherných hádek, vzájemného obviňování a žabomyších válek, které pokračují i po návratu do jejich žižkovského bytu. Celý zbytek dne se pak nese v duchu snahy užít si tu neděli za každou cenu, což v podání Homolkových znamená jídlo, pivo, hádky o peníze a nucený tanec Heduš v kuchyni.
Režisér a scenárista Jaroslav Papoušek, blízký spolupracovník Miloše Formana, měl neuvěřitelný cit pro civilnost a autenticitu. Dokázal obsadit herce tak přesně, že divák zapomíná, že sleduje hraný film. Velký podíl na tom má i fakt, že představitel dědy Josef Šebánek je skutečně neherec, kterého pro film objevil Miloš Forman. Jeho projev je naprosto přirozený a jeho hlášky o tom, že příroda je chrám, jsou legendární. Postava babičky v podání Marie Motlové neustále řeší jídlo a aby se mladí nepohádali. Je zkrátka archetypem české babičky té doby. Skvělý je i výkon Heleny Růžičkové. Její Heduš je správně živelná, panovačná, ale v jádru nešťastná žena, jejíž taneční scéna v bytě patří k vrcholům filmu.
Film vznikl v uvolněné atmosféře konce 60. let, ale do kin vstoupil už v době začínající normalizace. Přesto se stal okamžitým hitem. Diváci se v Homolkových viděli – v jejich malosti, bytech i touze po klidu.
Snímek Ecce homo Homolka získal ocenění na několika mezinárodních festivalech, ale největší cenou je jeho nesmrtelnost. Zatímco mnoho dobových děl zapadlo, Homolkovi jsou v televizním vysílání dodnes sázkou na jistotu. Film je ceněn pro svou „formanovskou“ estetiku (dlouhé záběry, důraz na detail, trapnost jako komický prvek) a pro svou schopnost být zároveň zábavou i smutným sociologickým průzkumem. V každé postavě pravděpodobně poznáte někoho ze svého okolí.
Je to oslava i kritika české nátury, pivařství a rodinného kverulantství podaná s neuvěřitelnou lehkostí a mírně dokumentárním nádechem. Film Ecce Homo Homolka sledujte ve středu v 18:05 na Nova Cinema.