Nikol z MasterChefa je zvyklá na nevybíravé komentáře svého vzhledu a má za sebou drsné dětsví a dospívání. I proto si dneska nejvíc váží dobrých vztahů s nejbližšími a nade vše miluje přítelkyni Barunku.
Teď je Nikol spokojenou majitelkou krásné kavárny DVĚ v Olomouci. Právě tam jsme se za ní vydali na rozhovor.
Nikol, je to tu krásné. Vypadá to tak, jak sis to představovala?
Je to hezké, je to útulné, ale když tu člověk tráví víc času a vnímá i zákazníky a prostor kolem sebe, nějaké nápady tady jsou, jak bych to chtěla překopat. Nejradši bych vzala celý bar a hodila ho doprostřed, ale není to úplně jednoduché. Úpravy jsou hodně malé a postupné.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Měla jsi už nějakou slabší chvilku a zalitovala, že ses do toho pustila?
Spíš mám výčitky vůči osobnímu životu. A vůči lidem, které mám ráda a které jsem měla ráda a kvůli tomu jsem je ztratila. Říkám si ale, že buduji vlastní život, jsem tady sama za sebe. Lidi, se kterými trávím čas a jsou to partneři, kamarádi nebo rodina, bych měla brát jako odměnu, ne jako trest. Když se na to podívám z druhé strany, že se mnou chtějí trávit čas, buď si na mě počkají, nebo pochopí, že toho mám hodně. Není to lítost, ale spíš uvědomění si věcí. Taky se vám hodně protřídí ti nejbližší a víte, kdo za to stojí a kdo ne.
Co tě dokáže nejvíc vytočit?
Když se přítelkyně ráno špatně vzbudí. Mám potom pokaženou půlku dne a ona vůbec neví, co se mnou má dělat. Naštve mě pak úplně všechno, i to, že jede tramvaj nebo že je červená na semaforu.
Přítelkyni jsem viděla a je to vážně kočka. Nežárlíš občas?
Je moc krásná a samozřejmě, že žárlím. Já mám celkově ráda hezké lidi, věci. A zajímavé a temperamentní lidi a ona je všechno v balíčku a naprosto mi to vyhovuje.
Kde jste se potkaly?
Na otevření jednoho salonu tady v Olomouci. Viděla jsem ji a říkala si: „Tak ta bude moje.“ A do měsíce byla.
Když něco řešíte a víš, že máš pravdu, jdeš si za svým a jsi schopná se třeba i pohádat?
Jo, jsem taková. Zároveň hodně zapomínám a mnohdy vím, že ten člověk má asi pravdu. Dokážu to uznat, když si to pamatuju. Když si to nepamatuju, tak jsem schopná doopravdy jet hodně do krve.
V MasterChefovi jsi mi přišla hodně naštvaná. Porotci něco řekli a tys byla přesvědčená, že to tak nebylo.
Jo, byla. Protože mi vadilo, že jsem měla být svá, kreativní - a pak vlastně ne. Myslím si, že i o tom MasterChef je, ukázat, že je něco zajímavého, nového. Z pohledu diváka i soutěžícího máme zaujmout, aby to lidi bavilo, takže jsem se snažila to dělat jinak. Pak jsem pochopila, že to asi není úplně dobré, což mě mrzelo. A asi proto jsem taková byla.
Byla ti přítelkyně po dobu MasterChefa oporou?
Moc. Každou chvilku mi psala, jak na mě myslí. Díky MasterChefovi jsme si vyzkoušely, jaké to je, být bez sebe déle než jednu noc, když jsme pohádané. To jsme do té doby zažily tak dvakrát nebo třikrát. A MasterChef byl pro nás „hop“ a týden. A já jsem jí říkala: „Jak bez tebe budu týden?“
Stýskalo se ti?
Už první noc. Byla jsem s cizím člověkem na pokoji a měla výčitky, že to není ona. Když už mám partnerku, snažím se ve vztahu doopravdy fungovat. Jsem sestra, nejlepší kámoš, milenka. Koukala jsem, jak se k tomu Bára postavila. Byla pro mě ohromnou oporou a pořád mě uklidňovala, když jsem měla nějakou těžší výzvu.
Kdy jsi zjistila, že se ti líbí holky?
Už na základce. Začala se mi líbit moje nejlepší kamarádka. A v šesté třídě moje vychovatelka. To jsem si říkala: „Proč se mi líbí taková stará baba?“ Takový divný pocit má to děcko. V deváté třídě zase nejlepší kamarádka a s nejlepší kamarádkou jsme si zkoušely dávat pusu. Bylo to pro mě hodně divné. Je to masakr asi pro každého, ať už je to na základce nebo ve školce třeba ve čtyřiceti. Pro myšlení toho člověka a to se vůbec nebavíme o tom, jak to vypadá pro okolí.
Já jsem se s tím asi vždycky uměla poprat, mamka mě nechala samovolně růst. Jsem děcko ze sídliště a tam jsem hrála s kluky fotbal, nic moc jsem si nebrala. Když mi něco vadilo, tak jsem kluka trefila. Vždycky jsem si stála za tím, že já jsem já a vám to může být úplně u zadku. Jsem ale ráda, kam celkově dnešní doba jde. Je to volnější. Na druhou stranu si myslím, že lidi jako já, lidé, kteří jsou na tom genderově jinak, mají jinou sexualitu, by si měli sakra vážit toho, že můžou. Neměli bychom se o tom bát mluvit, ale nepřehánět to. Je super, že můžeme, ale myslím si, že se nemusíme předvádět na ulici. Pride je krásný průvod, ale nemusel by být tak vyhrocený.
Pamatuješ si, jak na to reagovali doma?
Pamatuju. Bylo to hustý, mamka to rozdýchávala rok a půl. Musím se přiznat, mami, promiň, ale nevěděla jsem, že mámu mám. Podporovala mě babička, to bylo moc hezký. Vychovávaly mě vlastně mamka s babičkou, já tátu nemám.
Nevídáš ho?
Nevídám a ani nechci. Vím zhruba, jak vypadá, ale viděla jsem ho dvakrát v životě. Navíc to byly situace, kdy se z něj máti snažila vytáhnout alimenty. Ještě teď by mi měl dávat, ale to už v životě neuvidím.
Jsi šťastná?
Jo, moc! Za všechno. Jsem ten typ člověka, který jde večer ven se psem a děkuje za to, že může, za to, že má. Jsem šťastná, že můžu makat na sobě. A dělat pro sebe a pro Báru, protože to je moje nová rodina a já se o ní doopravdy chci postarat.
Soutěž MasterChef Česko sledujte ve středu od 20:20 na TV Nova. A o týden dříve na Voyo.