
Herečka Veronika Žilková má, co se výchovy týče, bohaté zkušenosti. Ještě aby ne, kromě svých čtyř dětí si do pěstounské péče vzala další dvě. Role bezdětné sociální pracovnice v minisérii Jitřní záře pro ni proto byla protiúkolem. Nehledě na to, že ona sama má s nimi jen dobré zkušenosti.
Původně byla Veronika Žilková obsazená do role matky hlavní představitelky. Pak ji ale režisér nabídl větší roli. "Přišlo mu asi zajímavý, že já, matka šesti dětí, budu hrát bezdětnou sociální pracovnici, která naopak to dítě odebírá," popisuje Žilková, jak se k postavě Bohunky Šnajdrové dostala.
Coby náhradní maminka dvou dětí, které si vzala do pěstounské péče, přicházela Veronika v osobním životě se sociálními pracovnicemi do kontaktu často. "Takový to klišé, že sociální pracovnice jsou ty, které berou děti...Poznala jsem, že sociální pracovnice jsou ty, které děti zachraňují," popisuje Veronika.
Svoboda je v Jitřní záři ústředním tématem. Jenže lidé často chtějí žít nezávisle, ale například sociální dávky od státu přesto pobírají. Ačkoliv biologická matka dětí, které si Veronika vzala do pěstounské péče, nežila v lesích a v přírodě, do práce úplně nechodila. "Já jsem měla vlastně trošku vztek, že já do té práce chodím a o ty děti se jí starám, a ona má tu svobodu, kdy si může ráno přispat a žít z nějakých sociálních dávek," vzpomíná Veronika.
Co se týče výchovy, je Žilková spíše demokratická. Co ale, když se děti rozhodnou jít v životě jiným směrem? Podle herečky žijí děti vždycky jinak, než by si rodiče představovali. A rodiče je zkrátka milují i když zlobí, nebo i když se rozhodnou žít jinak. "Rodičovská láska by neměla mít limity," dodává.