Zatímco většina z nás se každé ráno hroutí, maže chleby rychlostí blesku a rve polospící děti do přeplněných autobusů, aby stihly zvonění, tisíce českých rodin se v roce 2026 probouzejí do naprostého zenu, podobně jako Jitřenka s mámou v sérii Jitřní záře. Snídaně v klidu kolem deváté, trocha počítání zlomků rovnou na kuchyňské lince, hodinka dějepisu z knížky na gauči a odpoledne hurá na lyže nebo do výtvarky. Říkáte si, že to je nějaká pohádka pro bohaté? Omyl!
V domácím vzdělávání je u nás v současnosti přes 7500 dětí. Jak to vlastně funguje, komu to stát dovolí a proč na tenhle systém vsadil i slavný hitmaker Janek Ledecký? Zjistili jsme pro vás detaily.
Pamatujete si ty nekonečné hodiny, kdy se ručička na hodinách nad tabulí snad úplně zastavila? Na svíravý strach z vyvolání, stres před velkou písemkou nebo strach ze starších puberťáků na chodbách? Pro spoustu českých žáků jsou tyhle noční můry dávnou minulostí. Zejména od loňského masivního slučování škol, kdy se tisíce rodičů prostě vzbouřily. Zvedly kotvy, zřídily v dětských pokojích studijní koutky a vzaly učení svých dětí hezky do vlastních rukou.
Pokud chcete vidět důkaz, že to funguje, stačí se podívat do vitríny s olympijskými medailemi Ester Ledecké. Do klasické školy byste ji i s jejím mimořádně talentovaným bratrem, hudebníkem a komiksovým tvůrcem Jonášem v dětství naháněli marně. Jejich slavný táta Janek Ledecký se s manželkou rozhodli pro razantní krok a vzdělávali své ratolesti doma. „Školou jsme opravdu čas neztráceli. Učili jsme se jen hodinu a půl denně,“ uvedl pro magazín Lifee.cz sympatický zpěvák. Zbytek dne prý Ester s Jonášem kreslili, sportovali a od rána do večera se klouzali z kopce. Domácí škola totiž dovoluje obrovský luxus. Nemusíte dítko trápit hodinami chemie, když víte, že z něj roste superhvězda na lyžích a snowboardu. Zkrátka předměty, které nehoří, splníte na nutné minimum a čas nasypete do obřího talentu. Jonáš Ledecký na ty časy vzpomíná se slzou v oku s tím, že se sestrou byli nerozlučná dvojka a jeho přítomnost Ester motivovala k soutěživosti.
Na domácí výuku dodnes pěje ódy slavná americká herečka Hilary Duff, kterou maminka drilovala doma od osmi let. Právě díky tomu mohla malá blondýnka létat z jednoho hollywoodského castingu na druhý. Naopak pro zpěvačku s božským hlasem Christinu Aguileru byla soukromá výuka vysvobozením z pekla, protože ji v normální škole spolužáci kvůli její rané slávě drsně šikanovali. Podobně na tom byl Ryan Gosling kvůli svému ADHD. I jeho tak maminka nechala vzdělávat doma. Pravda, taková Selena Gomez si prý tehdy poplakala, že kvůli domácí škole nemá klasické kámoše a plechovou skříňku na chodbě, ale uznejte sami – za ty miliony na účtech to asi stálo. Ani géniové to se školou nepřeháněli. Věděli jste, že tvůrce Mickeyho Mouse Walt Disney odešel ze školy už v šestnácti?
Láká vás představa, že i z vašeho potomka vyroste díky domácí pohodě mistr světa? V Česku to ovšem není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Paragraf 41 školského zákona stanovuje základní pravidla fungování individuálního vzdělávání. Tady jsou ta pro rok 2026.
Škola vás musí chtít: Vaše dítko si nemůže jen tak zůstat v posteli. Musí být normálně zapsané na spádové základní škole. A to, jestli mu dovolí „domškoláctví“, rozhodne jedině její ředitel.
Razítko od psychologa: Než pošlete žádost, čeká vás návštěva pedagogicko-psychologické poradny. Psycholog musí dát zelenou a říct: „Ano, pro tohle dítě je to vhodné.“ Důvodem může být ledacos, od vrcholového sportu a života v karavanu přes nemoci a alergie až po zmiňovanou šikanu nebo prostě fakt, že dítě je v něčem zásadně napřed.
Máte na to školy? Myslíte si, že prvňáka naučíte psát levou zadní? Možná, ale stát potřebuje záruky, že to zvládnete. Pokud máte dítko na prvním stupni, musíte se pochlubit alespoň vlastní maturitou. Ale pozor, vyšší nároky panují pro druhý stupeň. Pokud chcete učit puberťáka rovnice a fyziku v osmé třídě, stát vyžaduje, abyste měli vysokoškolský titul. Případně je potřeba sehnat někoho s vysokoškolským titulem, kdo bude dítě doma učit, nemusí to totiž být nutně rodič dítěte.
Přezkoušení dvakrát ročně: Domškolák musí za každé pololetí přijít do své školy složit komisionální zkoušky. Někde se píšou písemky, jinde si jen povídají nad donesenými úkoly a výkresy. Pokud dítě nezvládne zkoušku ani opravný termín o dva měsíce později, ředitel ho pošle zpátky do školní lavice.
Děti vzdělávané doma nesedí zavřené ve sklepě. Setkávají se s ostatními rodinami na komunitních setkáních, jezdí na výlety, odpoledne chodí na fotbal a do kroužků. Řada lidí je navíc přesvědčena, že se umí mnohem lépe a slušněji bavit s dospělými a lidmi různého věku, na rozdíl od dětí, které jsou dvanáct let zavřené jen se smečkou naprosto stejně starých jedinců. Rozhodnout se pro domácí školu však většinou znamená, že se jeden z rodičů musí vzdát své plnohodnotné kariéry a věnovat svůj čas dítěti. A na to opravdu nemá každý peněženku ani nervy. Pevný vztah mezi vámi a vaším potomkem pak ale nemůže rozbít žádná pětka v žákovské.
Jitřní záři sledujte každou neděli ve 20:20 na Nově.