Drogy i absence osobního vlastnictví: Jak žijí alternativní komunity ve světě?

Svoboda je pro mnoho lidí to nejcennější v životě. Ale být součástí demokratického státu nemusí stačit každému. Pořád se musí platit daně a dodržovat určité zákony. Pravidla většinové společnosti jsou pro někoho zkrátka příliš svazující a nemusí se mu líbit ani konzumní způsob života. Své o tom ví i postavy z minisérie Jitřní záře, které bojují nejenom s úřady, ale také s předsudky ostatních. Představíme vám několik skutečných případů, kdy se z toho všeho lidé pokusili vymanit – ať už úspěšně, či nikoliv.

Svobodné město Christiania

Samostatná komuna Christiania vznikla v dánském hlavním městě Kodani už v roce 1971. Do opuštěných kasáren s rozlohou 34 hektarů se tenkrát nastěhovali příslušníci hippies a stanovili si vlastní pravidla. Otevřené squaterství se pochopitelně nelíbilo dánské vládě. Původně jí udělili status „sociálního experimentu“, ale v roce 1989 došlo k vydání speciálního zákona, který její existenci legalizoval. Nicméně stát na toto území nadále přísně dohlíží. V roce 2011 došlo také k odkoupení pozemků tamními obyvateli, k čemuž je donutili jejich původní vlastníci.

FOTO:  Profimedia

Ve světě proslula tato oblast především kvůli toleranci měkkých drog. Možná to je také jeden z důvodů, proč přitahuje tolik turistů. Shromažďují se tam jak vyvrhelové společnosti, tak i umělci a intelektuálové. Než dojde k nějakému zásadnímu rozhodnutí, musí se na něm všichni shodnout. V současnosti se počet obyvatel pohybuje přibližně kolem 900. Mají dokonce vlastní měnu a vlajku.

FOTO:  Profimedia

Zakládají si na ekologické udržitelnosti – na jednom místě si můžete například zadarmo vyměnit oblečení. V jejich podnicích zase můžete ochutnat jídla z lokálních surovin. Jelikož není potřeba ani povolení ke stavbě, není tam nouze o architektonické zajímavosti. Ty však nepatří tomu, kdo je postavil, protože osobní vlastnictví se neuznává. Fungování této společnosti se ale přece jenom neobejde bez několika zákazů – nesmí se tam fotit, nosit zbraně nebo třeba používat automobilová doprava.

FOTO:  TV Nova

Centrum Tacheles

Z původního pětipatrového obchodního domu v Berlíně se stalo významné umělecké centrum Tacheles. Před plánovanou demolicí v roce 1990 budovu obsadila skupina svobodomyslných umělců a zasadila se o to, aby byla jmenována historickou památkou. Uvnitř se vybudovaly tvůrčí dílny, výstavní prostory, kino i kavárna a místo přitahovalo hodně turistů. Na své si přišli hlavně příznivci avantgardy. Lidé mohli například sledovat umělce přímo při tvorbě. Stěny domu byly ozdobeny originálními graffiti a na dvoře bylo rozmístěno mnoho sochařských děl.

FOTO:  TV Nova

V roce 2012 však došlo k definitivnímu zániku této turistické atrakce. Komunita už nedokázala dál odolávat nátlaku vlastníka nemovitosti, který se rozhodl budovu prodat. Dům se nachází v atraktivní lokalitě, proto se stal součástí velkého developerského projektu. Zůstává otázkou, zda projde rekonstrukcí, nebo budou na jeho místě vybudovány luxusní byty.

FOTO:  TV Nova

Knížectví Seborga

Městečko Seborga, které se nachází na severozápadě Itálie, má v současnosti něco málo přes 300 obyvatel. Předseda zemědělského družstva Giorgio Carbone při mapování historie města odhalil, že formálně území nikdy neztratilo svou nezávislost, protože to není nikde úředně zaznamenáno. Vyhlásil proto v roce 1963 nezávislost a stal se knížetem. V roce 1995 to oficiálně potvrdilo i místní referendum, stát získal brzy poté vlastní vlajku, hymnu, znak a ustanovil vlastní ústavu, vládu a měnu. Po tomto kroku se zde výrazně zvýšil turistický ruch. Itálie a většina zemí světa toto knížectví ale neuznává a jeho obyvatelé mají stejná práva i povinnosti jako zbytek italské populace.

Republika Lakota

Při příchodu do Ameriky začali Evropani utlačovat původní obyvatele. Nepomohlo tomu ani uzavírání různých smluv, protože neustále docházelo k jejich porušování. To samé se stalo i indiánskému národu Lakotů (také se jim říká Siouxové). Byli pronásledováni a přinuceni vzdát se svého životního stylu. Když v roce 1973 protestovali proti využívání nerostného bohatství v Černých horách, které jsou pro ně posvátné, rázně proti nim zasáhla americká armáda. Ačkoliv jim později bylo nabídnuto odškodné, Lakotové ho nepřijali s tím, že tato oblast nebude nikdy k prodeji.

V roce 2007 se indiánský herec Russell Means rozhodl na území Montany, Nebrasky, Severní i Jižní Dakoty a Wyomingu založit federativní Republiku Lakota. Ta podle jeho slov měla být „ztělesněním svobody“. Sliboval neplacení daní a stát bez policie a vězení, vše by fungovalo jen pod dohledem komunity. Jedním z jeho hlavních cílů bylo sehnat investory, kteří by pomohli tamním obyvatelům. Jejich životní podmínky se totiž dost podobají těm v zemích třetího světa. Mnoho indiánů ale tento jeho postup neschválilo, protože se o tom neporadil s radou starších.

Mikronárody v Česku

Pro příklady samostatných komunit ale není nutné chodit jenom do zahraničí. U nás najdeme také tři představitele tohoto fenoménu. I když v těchto případech vznikly státy především za účelem přilákat více turistů. V jihomoravské obci Bořetice se nachází Svobodná spolková republika Kraví hora. Při jejím založení v roce 2000 proběhla i volba představitelů státu. Měnou je Kravihorec, mají i vlastní poštovní známky, hymnu, znak a prapor. Fantazijní projekt Valašské království, který se zformoval už v roce 1997, má zase napomoct k propagaci Beskyd a Valašska. S podobným cílem vzniklo roku 2002 i Markrabství Lašské, jehož hlavním sídlem je obec Čeladná.

Celé díly minisérie Jitřní záře můžete sledovat na Voyo!