Herečka Lenka Vlasáková v minisérii Jitřní záře hraje sociální pracovnici. I když se může zdát, že má kolem sebe auru alternativní bytosti, v osobním životě v systému pevně funguje a neprotestuje proti němu. S předsudky má ale vlastní zkušenosti.
Hodnocení a představy ostatních o nás samotných nejsou příjemné nikomu. Když je ale člověk pevně přesvědčený, jeho kroky mohou otevřít cestu a rozšířit možnosti i dalším. Lenka Vlasáková přiznává, že jako mladá maminka v devadesátých letech musela svá odlišná rozhodnutí obhajovat i před blízkým okolím a rodinou. „My jsme to proráželi hlavou. Bylo to občas bolestivé, ale teď už jsou všechny ty boje úsměvné,“ říká.
Lenka Vlasáková se rozhodla dát děti do Waldorfské školy, ani tohle rozhodnutí se neobešlo bez povyku. Alternativní styl vzdělávání už je podle ní v dnešní době poměrně běžný, ale nebylo tomu tak vždy. Když její nejstarší dcera Sofie dostala v první třídě vysvědčení bez známek, pořádně babičce zamotala hlavu. „Moje maminka se úplně zajíkala,“ směje se Lenka při vzpomínce na větu, kterou od ní slýchala: „A to je jednička, nebo co?“
Co její okolí nedokázalo pochopit a v čem si šla za svým? Celý rozhovor s herečkou Lenkou Vlasákovou sledujte zde: