Technologie si často představujeme jako neutrální nástroje. Jako stroje, které počítají rychleji než člověk a pracují bez emocí. V realitě ale digitální systémy, a zejména umělá inteligence, fungují spíš jako zesilovač světa, ve kterém vznikly. Neodstraňují nerovnosti samy od sebe. Naopak je přenášejí do kódu, procesů a rozhodnutí, která pak působí objektivně. A právě proto může být těžké je zpochybnit.
V České republice ženy dosahují vysoké úrovně vzdělání. Na vysokých školách tvoří většinu absolventek a studium dokončují častěji než muži. Jakmile se však podíváme na oblast technologií, obraz se láme. Podle dat Českého statistického úřadu tvoří ženy necelou pětinu studentů ICT oborů a jejich podíl zastoupení roste jen velmi pomalu. Ještě výraznější je rozdíl na trhu práce – v technologických profesích pracuje přibližně jen deset procent žen. Jinými slovy: technologie, které dnes čím dál více ovlivňují pracovní šance lidí, navrhují a nastavují převážně muži.
Tento nepoměr by byl problémem už sám o sobě. S nástupem umělé inteligence ale nabývá nové dimenze. AI se dnes používá při třídění životopisů, předvýběru kandidátů nebo hodnocení uchazečů v náborových procesech. Řada výzkumů však upozorňuje, že tyto systémy nejsou neutrální, protože se učí z historických dat a ta odrážejí realitu. Tu, ve které byly ženy méně zastoupené v technických a manažerských rolích, častěji přerušovaly kariéru kvůli péči o rodinu a jejich práce je dlouhodobě podhodnocována. Algoritmus se tak může „naučit“, že ideální kandidát má určité znaky, odpovídá stereotypní představě a vše ostatní vyhodnotí jako méně vhodné.
Ještě méně viditelný, ale neméně důležitý je způsob, jakým AI ovlivňuje samotné lidské rozhodování. Psychologie dlouhodobě popisuje tzv. efekt prvotní informace, tedy informaci, kterou dostaneme jako první, a to nastaví rámec, ve kterém hodnotíme vše ostatní. Pokud tedy systém označí kandidátku nebo kandidáta jako „méně vhodné“ či je zařadí nízko v pořadí, lidský hodnotitel už často nehledá objektivně, ale podvědomě si toto hodnocení potvrzuje. Výzkumy navíc potvrzují fenomén tzv. automation bias – sklon lidí důvěřovat doporučení automatizovaných systémů více než vlastnímu úsudku. Rozhodnutí sice formálně činí člověk, ve skutečnosti je však často výrazně ovlivněno mentálním předvýběrem, který mu technologie předem připravila.
Zajímavým a poučným experimentem, který si dnes může vyzkoušet prakticky každý, je nechat umělou inteligenci porovnat vlastní životopis s konkrétní pracovní pozicí. AI dokáže upozornit na chybějící informace, nesoulad mezi požadavky a prezentovanými dovednostmi nebo navrhnout jazyk, kterému náborové systémy lépe „rozumějí“. Pokud však AI označí kandidátku jako „méně vhodnou“, nejde o objektivní posouzení její hodnoty nebo schopností, ale o srovnání s úzkým vzorcem, ze kterého se algoritmus učil – často s představou lineární kariéry bez přerušení a bez „odchylek“ od normy. Nebezpečí nespočívá jen v samotném hodnocení, ale v tom, jak snadno ho můžeme přijmout jako definitivní verdikt. Takový výstup může podkopat sebedůvěru, odradit od podání přihlášky nebo utvrdit pochybnosti, které si mnohé ženy nesou. A právě zde se znovu ukazuje, jak silnou důvěru technologiím přisuzujeme, jak rychle jsme ochotni považovat doporučení algoritmu za objektivní pravdu, i když ve skutečnosti jen kopíruje omezený obraz světa, ze kterého vznikl. O to důležitější je vnímat AI jako podpůrný nástroj k přípravě, nikoli jako autoritu, která má právo rozhodovat o tom, kdo si smí na příležitost sáhnout.
Právě v tomto bodě se mýtus technologické neutrality definitivně rozpadá. Nejde jen o data, ale o to, jak technologie ovlivňují důvěru, pozornost a rozhodování lidí. Pokud jsou navrhovány bez dostatečné rozmanitosti perspektiv, mohou nerovnosti nejen reprodukovat, ale i legitimizovat. Protože „to přece vyšlo z dat“.
Zároveň ale platí, že technologie mohou sehrát i opačnou roli. Správně navržené systémy dokážou odhalovat rozdíly v odměňování, upozorňovat na systematické znevýhodňování nebo pomoci firmám nastavovat transparentnější a férovější procesy. Klíčová otázka proto nezní, zda technologie používat, ale kdo je navrhuje, s jakými hodnotami a s jakou mírou lidské odpovědnosti.
„Pokud svěříme rozhodování algoritmům, musíme jim zároveň dát hodnoty, které chceme ve společnosti prosazovat,“ upozorňuje Eva Primus Kovandová, prezidentka Business & Professional Women CR, „jinak riskujeme, že moderní nástroje budou jen sofistikovanější verzí starých nerovností.“
Očekávejte, že konference Equal Pay Day 2026 otevře téma technologií nikoli jako vzdálenou budoucnost, ale jako současnou realitu, která už dnes ovlivňuje pracovní šance žen i mužů a na toto téma bude sdílet svoje know how například Petra Lovčinská z Raiffeisenbank, Business architektka TV Nova Kristýna Komárková, ale také ambasadoři a ambasadorky z Norska, Estonska, Mexika, Finska a Ghany.
Technologie nejsou neutrální kulisou. Jsou novým rozhodovacím prostorem a záleží jen na nás, zda v něm nastavíme rovné podmínky, nebo necháme algoritmy opakovat chyby minulosti. Přijďte diskutovat 26. a 27. března do Clarion Congress Hotel Prague. Vstupenky od 1900 Kč jsou již v prodeji.