Když se poprvé objevily zprávy, že studio Universal chystá remake slavného hororu Mumie, těšila se část publika na tradiční horor vycházející z povídky od Niny Wilcox Putnam a Richarda Schayera z roku 1932. Jenže vše bylo velmi zdlouhavé a celý proces dopadl nakonec úplně jinak, než si Universal představoval. Naštěstí!
Na konci 80. let se producenti James Jacks a Sean Daniel rozhodli převést film Mumie z roku 1932 do moderní podoby. Studio Universal jim udělilo povolení, ale pod podmínkou, že nepřekročí rozpočet deseti milionu dolarů. Od té chvíle se rozběhly přípravy, jejíchž součástí bylo neustále najímání nových scenáristů a přepisování příběhů, ale žádný nezaujal. Ke konci 90. let studio pochopilo, že by mělo jít o projekt s mnohem větším rozpočtem.
V roce 1997 se tak studiu nabídl Stephen Sommers s tím, že nechce natočit remake původního snímku, ale vydat se jiným směrem a natočit hororově laděné dobrodružství s prvky humoru a romance ve stylu Indiany Jonese, na které se budou moci dívat i diváci od 13 let. Universal byl jeho vizí nadšen a projekt dostal konečně po mnoha letech zelenou.
Hlavním hrdinou nového příběhu se stal dobrodruh a hledač pokladů Rick O'Connell, který v doprovodu knihovnice Evelyn Carnahan a jejího staršího bratra Jonathana míří do Hamunaptry – Města mrtvých, kde omylem probudí Imhotepa, prokletého kněze s nadpřirozenými schopnostmi. Na scénáři pracoval Sommers přes rok a když měl konečně vše připravené, zbývalo najít vhodné herecké obsazení. Role Evelyn byla prý nabídnuta pouze Rachel Weisz, tudíž o obsazení roztomilé knihovnice měl režisér nejspíš jasno od začátku. Zato na roli kousavého Ricka měl adeptů víc. Jedním z nich prý byl i Leonardo DiCaprio, ale roli získal nakonec Brendan Fraser, který režiséra přesvědčil svým výkonem v komedii Král džungle. Herec prý velmi rychle pochopil, že se jeho hrdina nesmí brát příliš vážně. Role ztřeštěného, ale milujícího Evelynina bratra Jonathana se ujal John Hannah, Imhotepem se stal Arnold Vosloo a člena Medjai jménem Ardeth Bay si zahrál debutující Oded Fehr.
Štáb se měl původně přesunout na natáčení do Egypta, ale kvůli nestabilní politické situaci nakonec zvolil Maroko. O zdraví štábu se staral tým mediků, který vytvořil i speciální nápoj, jenž museli všichni členové štábu i hereckého obsazení pít každé dvě hodiny, aby se předešlo jejich dehydrataci. Ovšem horko Sahary a časté trápení s pískem, který ulpíval na všem a na všech, nebyly jediné problémy, s nimiž se museli filmaři potýkat. Řadu nepříjemností představovali i zvířecí obyvatelé pouště jako škorpioni, hadi a pavouci, kvůli jejich kousnutí musela být řada lidí letecky převezena do nemocnice na ošetření.
Do kina snímek zamířil v květnu 1999 a ačkoli byly kritiky smíšené, snímek si vedl u diváků tak dobře, že s rozpočtem 80 milionů dolarů celosvětově utržil 418 milionů dolarů a stal se šestým nejvýdělečnějším filmem roku 1999. Pokračování tak na sebe nenechala dlouho čekat, v roce 2001 se diváci dočkali dílu Mumie se vrací a v roce 2008 Mumie: Hrob Dračího císaře. Do stejného filmového universa ale patří i prequel Král Škorpion (2002) a animovaný seriál The Mummy: The Animated Series (2001).