
Emoční ždímání a doják, nad kterým snad nikdo při smyslech nemůže neuronit slzu. Tak to máme nejraději! Jmenuji se Háta Sassmannová, jako jeden z mála lidí ještě píšu texty bez AI, reality show mě nejen živí, ale také na nich zásadně ujíždím. A na Survivor vám přináším svůj pohled, který vám sice může být ukradený, ale říct to někdo prostě musí.
Míchání kmenů, emoční horská dráha a Jura v roli největšího empata v historii Survivora. Dvaadvacátá epizoda nejdrsnější reality show nenechala suché ani moje oko. Naopak věřím, že Jura nechal svým necitlivým přístupem k Johy suché úplně jiné části ženského těla.
Namíchání kmenů za mě účastníci Survivora potřebovali jako prase drbání. Nebo přesněji my jako diváci jsme to potřebovali. Hrozilo totiž to, že budeme x kmenových rad dopředu tušit, komu zhasne pochodeň. Stávající aliance totiž vypadaly tak pevně, že by jim poslední knoflíček na košili nové ambiciózní sekretářky vašeho starého mohl závidět. A jako bonus jsme se dočkali operace jako od Bena Carsona. Hned dvě ostrovní siamská dvojčata nově kopou proti sobě. Kromě toho, že to zahřálo mé zlomyslné srdce, se ale autenticky těším i na to, až proti sobě v dalších soubojích nastoupí Bety a Sára. Ruku na srdce, do teď neměly moc konkurenci. A tenhle fight fakt může být jako z amerického filmu. Taková jako pokřivená verze Heated Rivalry, akorát naopak. Zlatým písmem se do análů Survivoru zapsal i příchod nových Hrdinů na jejich ostrov. Jasně, že se tam Jánkovi vůbec nelíbí. Absolutně to chápu. Já být v jeho kůži, tak udělám protestní hladovku za to, aby mi okamžitě vrátili můj botník, noční stolek, kuchyňskou linku, dvoupatrovou postel i s vyřezávanými sloupky a nebesy… Moment. Protestní hladovku v Survivoru? Dobře, to jsem úplně nedomyslela.
Jasně, souboj o dopisy byl napínavý, dojemný, bla bla bla. Kdo se za mě stal ale opravdu padouchem tohohle dílu, to je Jura. Všimli jste si toho, že když se Johy sesypala po své prohře, frajer zandal „dělej, hrajeme“? Jak jako „dělej, hrajeme“?! Vy jste na tu holku měsíc absolutně odporný, vlídného slova pro ni nemáte. A když si může připomenout, že po světě běhají i lidi, co ji mají rádi, tak tě tím najednou děsně zdržuje? Ale co trochu empatie? Nic? To v Olomouci neznáte nebo co? Tohle bych ti, brácho, já osobně odpouštěla fakt jen velmi těžko.
Všichni jsou při čtení dopisů dojemní, u každého brečíš jako želva, to je jasné. A Jánko přichází s tím, že si umí představit, co mu jeho paní do dopisu napsala. No tak to já taky. Živě. Něco jako: „Mojko, nezabudni, že aj doma máme pár vecí, čo treba opraviť, tak šetri sily.” Ale jak ho znám, stejně si z ostrova Hrdinů vyrobí po vzoru starého ostrova takový menší, útulný čtyřpokojový domeček.
Co říct závěrem? No asi, Juro, nebreč, že teď budeš muset jít proti svému bráchovi. Dělej, hrajeme, ne?