Martin se v průběhu hry změnil z jasného kandidáta na vyhazov na favorita soutěže. Až do poslední chvíle dokázal sekundovat Tomášovi. O jeho druhém místě rozhodl jeden jediný hlas na kmenové radě.
Jak to má Martin s hladem a je vůbec něco, čeho se v soutěži bojí?
Proč jsi se rozhodl přihlásit do Survivora?
Od patnácti let jsem se věnoval posilování, nejdříve to bylo v takových úplně obyčejných posilovnách, například na sídlišti v Prievidze, ve které to vypadalo jako v katakombách. Dříve jsem hodně jezdil na koni, což jsem v posledních dvou letech vyměnil za jízdu na kole a plavaní. Poslední rok a půl se navíc věnuji i Spartan race. V Prievidze máme skupinu lidí a chodíme společně trénovat, každý druhý až třetí den. Trénuji běh a samozřejmě zdolávání překážek, které ke Spartan race patří. Když jsem viděl, že v minulém roce zvítězil v Survivoru Vláďa, který je jen o pár let mladší než já, tak jsem se rozhodl také přihlásit. Beru ho jako svůj vzor.
Je něco, z čeho máš už teď obavu?
Trochu se obávám toho, že jako jeden z nejstarších účastníků mohu být adeptem na brzké vyřazení. Proto se určitě budu snažit už od začátku najít symbol skryté imunity.
A co hlad, z toho strach nemáš?
Ne, z toho strach nemám. Dokážu bez jídla vydržet celkem dlouho a většinou se najím až když si uvědomím, že jsem za celý den ještě nic nesnědl a že už bych něco sníst přeci jen měl. Říkám, že mám hlad „vyoperovaný“ a zkrátka ho až tolik nepociťuji.
Survivor ale není jen o fyzické zdatnosti, kterou jsi trénoval. Důležitou roli hraje i sociální rovina. Jak jsi připraven na ní?
Z té mám samozřejmě také obavu, protože v ní se necítím být moc jistý. Sice bych se označil za extroverta, ale je pravda, že cvičit i běhat chodím nejraději úplně sám, protože se tak cítím úplně nejlépe, když mě při sportu nikdo neomezuje, nebo abych naopak já neomezoval někoho jiného. Vždycky o sobě říkám, že strach a peníze jsem nikdy neměl, ale je pravda, že ze sociální hry jisté obavy mám. Samozřejmě, že se budu snažit spojit s někým, kdo má podobné povahové rysy jako já.
Je někdo, komu se dokážeš otevřít, když tě například něco trápí?
Je pravda, že v reálném životě téměř nemám žádné přátele, protože je ani nepotřebuji. Takovou už mám zkrátka osobnost. Nemám potřebu s někým sdílet, když mě něco trápí, protože mě nikdy nic netrápí. Trápí mě pouze to, co si o mě myslí má matka, nebo můj zaměstnavatel. To jsou jediné dvě osoby, u kterých mě zajímá, co si o mě myslí. Moji rodiče, když ještě byli naživu oba, tak mě naučili, jak se mám v životě chovat. To souviselo i s církví Svědků Jehovových, jíž jsem býval členem a kde jsem se naučil jednat s lidmi v duchu toho, že se k mám ostatním lidem chovat tak, jak chci, aby se oni chovali ke mně. Od té doby jsem se ale také už změnil, protože už patnáct let žiji čistě světským životem.
Nejdrsnější reality show Survivor začne na Voyo již ve středu 25. ledna, o týden později na TV Nova.