Život k sežrání servíruje pubertu jako pořádně naložený talíř. Trochu sladké první lásky, špetku hořkých trapasů a k tomu porci sebeironie navrch. Tenhle loutkový animák vám připomene, že dospívání je potřeba správně okořenit, aby se dalo baštit s chutí.
Puberta chutná sladce, hořce a někdy jako guláš.
Hlavním hrdinou animáku Život k sežrání na Oneplay je dvanáctiletý Ben. Kluk, který miluje muziku, vaření a hlavně jídlo. A je to na něm vidět. Jenže pak přijde klasický životní zvrat, zamiluje se do spolužačky. Protože puberta nezná slitování, Ben se rozhodne něco se sebou dělat. Naštěstí na to není sám. Pomáhá mu kapela, maminka i jeho vlastní smysl pro humor. A jak by řekl Ben (nebo někdo hodně podobný): „Dieta je jen slovo, které začíná na D… jako dort.“
Za filmem stojí režisérka Kristina Dufková, která příběh přenesla na plátno podle knižní předlohy francouzského autora Mikaëla Olliviera. Scénář vznikal pod vedením zkušených tvůrců a celý projekt byl mezinárodní koprodukcí (Česko, Slovensko, Francie). Animace není sprint, ale spíš maraton, takže film vznikal 13 let.
Tenhle film není žádná sterilní digitální podívaná. Naopak, jde o loutkovou animaci, která působí hmatatelně, hravě a místy až roztomile nedokonale. Animace vznikala klasickou stop-motion technikou (ano, pěkně políčko po políčku), přičemž se používala i moderní technika. Výsledkem je svět, který působí živě, barevně a tak trochu jako sen po vydatné večeři.
V Životě k sežrání hraje Ben v kapele a hudba tak není jen kulisou, ale skoro dalším hrdinou příběhu. Pomáhá vyjádřit radost, nervozitu i první lásky, když slova nestačí. Film si přitom s lehkostí pohrává s humorem, takže se zasmějete trapasům i trefným poznámkám, ale zároveň umí nečekaně zvážnět, když přijde řeč na sebepřijetí nebo tlak okolí. Tvůrci citlivě připomínají, že štíhlá postava rozhodně není jedinou ingrediencí ke štěstí. Mnohem důležitější je mít rád sám sebe takového, jaký člověk je.
– Získal ocenění na prestižním festivalu v Annecy.
– Byl nominován na Evropské filmové ceny.
– Získal ceny i na českém festivalu Anifilm.
– A dokonce se dostal do oscarového klání.
Tenhle film vás rozesměje, dojme a možná i trochu nakopne. Připomene totiž, že život není o tom být dokonalý, ale být svůj. A že někdy je úplně v pořádku dát si dort. Nebo dva.