Lidé, kteří se pídí po Česku a kteří se snaží najít originální a zajímavé restaurace, mají vskutku nelehký úkol. Nejen proto, že gastro je už několik let na výsluní a pod drobnohledem, ale do merku si ho vzali i různí nadšenci. Jako například Lukáš Hejlík, který se svou Gastromapou objel snad každičký kout naší krásné země. Jak se mu tedy vyhnout? A je to vůbec možné? Podle čeho se vybírají restaurace pro televizní cooking shows? A není už pořadů o jídle moc?
Tereza Zemanová (dramaturgyně, scenáristka, režisérka pořadů MasterChef, Souboj na talíři) nám poskytla rozhovor.
Kdo je za tebe teď králem gastronomie?
Neumím říct jedno jméno, můžu ti říct lidi, kteří mně přijdou zajímaví a inspirují mě nebo že jsou inspirativní pro svět gastronomie. Ale neřekla bych, že jsou králové, protože je spousta lidí, na které bych mohla zapomenout. Takže můžu zmínit například René Redzepiho, což je šéfkuchař restaurace Noma v Dánsku nebo Davida Changa, šéfkuchaře Momofuku v Americe. To jsou dva lidé, kteří mi přijdou super, zajímaví, inspirativní. Ale tím, že jmenuji tyhle dva, tak tím eliminuji spoustu dalších, kteří jsou stejně skvělí a zajímaví a inspirativní. Není na to jednoznačná odpověď.
Co je podle tebe teď největším trendem v gastronomii?
Je to nějaká autenticita okolo jídla. Zároveň si myslím, že po covidu je hodně prostor pro zážitkovou restauraci. Znovu se vrací fine dining, ale v té moderní formě, čímž mám na mysli ne bílé ubrusy a číšníky v rukavicích, ale jídlo a večeře, které jsou nějakým zážitkem. Hodně jsme si vařili doma. A teď zase chceme trochu i ten zážitek z toho jídla, ne jenom se dobře najíst.
Ty připravuješ jak MasterChefa, tak Souboj na talíři, kde všude berete s týmem inspiraci?
Česká republika není moc velká, takže to není úplně jednoduché. Musí to bavit kluky – porotce, kteří v Souboji vystupují, aby tam měli jídlo, které je baví a které mají rádi. Taky ta jídla musí mít potenciál, aby byla nějakým zajímavým způsobem interpretovatelná. Samozřejmě vycházíme i z nějakých tipů od nich, oni s tím musí být v souladu a v souznění. To je ten základ, ze kterého vycházíme.
Není těžké se dnes už vyhnout podnikům, kde byl Lukáš Hejlík, protože ten byl snad už úplně všude?
Je to super bonus, když zjistím, že to místo, které jsem našla, není u Hejlíka v knížce. Ale je to skoro nemožné, protože, jak jsem říkala už předtím, Česká republika není zas tak velká. Navíc lidé, kteří teď otevírají něco nového, tak předpokládám, že ho osloví. Takže je skoro nemožné narazit na něco zajímavého, kde by Lukáš nebyl. My se ale nesnažíme kopírovat Gastromapu, to, co my chceme, je úplně něco jiného. My hledáme zajímavé lidi, kteří za tím místem stojí.
Budou pořady o jídle fungovat i dál? Není jich už moc?
V dnešní době máme už hodně příležitostí se dívat na zahraniční pořady, což dříve tolik nešlo. Před příchodem streamovacích platforem jsme věděli, že něco běží v Británii, něco běží v Americe, ale ten distribuční kanál u nás nebyl. Dneska se k nám už dostávají i ty zahraniční pořady o vaření. A vzhledem k tomu, že pořád pokračují (a ten počet se nesnižuje), tak si nemyslím, že by pro ně nebyl prostor. Zároveň si myslím, že pořád budeme rádi jíst. Jídlo je něco, co zkrátka k člověku patří, protože to potřebujeme k žití. Jedli jsme, budeme jíst a zážitky hledáme všude. A gastronomie je podle mě skvělé místo, kde se těm zážitkům dostává.