Kdopak by se Vašáka bál? Postrach z jižní Moravy má hlavu plnou nápadů!

Do světa gastronomie ho přivedla špatná školní docházka. A nebyla to jen tahle náhoda, že se rozhodl přejít ze strojařiny rovnou na kuchaře, která ovlivnila celý jeho dosavadní život. A byly to skutečně jen náhody? V současnosti je Otto Vašák šéfkuchařem v luxusní restauraci na zámečku na jižní Moravě. Jak hodnotí českou gastroscénu? A co si myslí o televizních soutěžích ve vaření?

Chtěl jste už odmalička být kuchařem?
Ne, nechtěl.

A co vás tedy nakonec přivedlo k tomu, že jste se tou cestou vydal?
Asi to byla taková z nouze ctnost, protože jsem měl trošku problém s docházkou do školy. Vůbec jsem nevěděl, kam mám jít nebo co by mě bavilo. Nakonec jsem šel tam, kde bylo nejvíc mých kamarádů. Byl to obor strojírenství, kde jsem vydržel do druháku. Tam jsem zjistil, že to není vůbec, co bych chtěl a přemýšlel jsem, co dál. S tou mojí docházkou do školy to bylo blbý, takže mi moc nechtěli dát na výběr a jediné, co se tak nějak ukázalo, že by šlo, bylo jít na kuchaře.

Jak vzpomínáte na své začátky v gastronomii?
Je to dřina, ale každá práce má něco.

Nikdy jsem v profesionální kuchyni nebyla, ale vím, že jsou tu různé přístupy: křičící kuchaři, kteří si vydobyjí respekt hlasitostí a pak ti, kteří jdou cestou porozumění. Ke které straně se kloníte vy?
Někdy se křičet musí, prostě nezbývá nic jiného než ten hlas zvýšit. Sám jsem to zažil a moc nemám rád, když je člověk v tlaku a někdo po něm ještě řve. Můžete řešit doma nějaké osobní problémy a pak, když po vás v té kuchyni, kde toho máte nad hlavu, někdo řve, tak to tomu moc nepřidá. Dneska je už trend takový, že se od toho odchází, od té anglické školy, kde se hází s talíři a křičí a spíš je to v klidu. Ale někdy se prostě zařvat musí.

Vy jste prošel několika restauracemi… Jaká to byla zkušenost a ze které z nich jste si toho odnesl nejvíce?
Každý podnik vám něco dá. Ale ta největší škola, co jsem dostal, byla v La Degustation, která je oceněna michelinskou hvězdou už několik let. Tam jsem byl téměř tři roky. Fungovala tam naprosto jasně a striktně daná pravidla, která platila pro všechny, a proto si myslím, že jsou jedni z nejlepších. Ta pravidla byla pro všechny stejná a dodržovala se, byl tam nějaký řád. Až tam mi došlo, že ta práce nemusí být jenom stres a tlak, ale že to může být i pěkné. Dá se to dělat v klidu.

V televizi se poslední dobou vylouply soutěže o vaření a pečení, jak se k tomu stavíte vy? Sledoval jste některou z nich?
Jak co (smích). Lidi to sledují, baví je to. A když to má sledovanost a lidi to chtějí, tak proč ne (smích).

Přihlásil byste se vy sám do takové soutěže?
Jako jo, proč ne, zkušenost dobrá. MasterChefa jsem samozřejmě zaznamenal. Když vyhrála Kristína, tak ta k tomu přistoupila tak, že do toho šlápla, sbalila se a odjela do Anglie, kde si domluvila stáž ve dvouhvězdičkové michelinské restauraci. Pokud k tomu ten člověk přistoupí jako ona, tak má opravdu šanci se někam dostat. Až se odtamtud vrátí, může být velice dobrá.

Co byste poradil začínajícím kuchařům?
Musí do toho šlápnout a snažit se. Strašně záleží, kam se člověk dostane, mezi jaké lidi. Měl v životě hodně štěstí na to, že v kuchyních, ve kterých jsem dělal, jsem na pár dobrých lidí narazil. Oni sehráli roli v tom, že jsem tam, kde jsem.
Je to určitě i o štěstí, na koho člověk narazí. Může se někde zasekat v špinavé kuchyni, nebo může narazit na člověka, který se vrátil z Anglie a vycepuje ho úplně jinak.

​ Jak hodnotíte v poslední době českou gastroscénu? Posunulo se to?
(smích)

Upřímně…
Upřímně, je to lepší, než to bylo, ale přijde mi, že to stagnuje. Podle mě se to zaseklo. Co se týká Michelina, spíš ubývaly věci, než přibývaly. Mladí lidé by mohli být více odvážní, co se týká konceptu. Líbí se mi, že v Anglii nebo třeba v Paříži, tady v těch velkých městech, vlezu na jednu ulici a na té jedné ulici mám podnik, kde dělají jenom kafe. Nic jiného tam nemají, mají tam prostě vodu a kafe a dělají to nejlepší kafe z ulice. Hnedka o dveře vedle je pekařství, kde dělají croissanty a nemají nic jiného než croissant, ale je to nejlepší croissant široko daleko. Mrzí mě, že podniky, které se tu otevírají, mají široký záběr a snaží se vyhovět poptávce veřejnosti a nestojí si víc striktně za svým. Něco ve smyslu: Děláme jenom rohlíky, ale máme ty nejlepší rohlíky.

Nemůžete se už dočkat nové řady MasterChefa? Celé díly uplynulých ročníků najdete na Voyo!

Sdílet

Nejnovější videa z pořadu MasterChef Česko

Články k pořadu MasterChef Česko

Nestihli jste v TV

Nové epizody už teď na Voyo

o 7 dní dříve • bez reklam • kdykoliv

Další pořady