Rozhovor s Lukášem Hejlíkem: V MasterChefovi bych ustál jenom pár kol!

Zdroj: TV Nova

Jak se Lukáš Hejlík alias doktor Jáchym Kalina z Ordinace v růžové zahradě 2 dostal k vaření? A co si myslí o soutěžících MasterChef Česko?

Charismatický herec Lukáš Hejlík ve středu vybíral jednoho ze dvou finalistů MasterChefa. Jaký je vlastně jeho přístup k vaření, jak se mu v soutěži líbilo a o čem je jeho kulinářský projekt Gastromapa? Nejen na to odpovídal v rozhovoru.

Lukáši, ve své Gastromapě máte už skoro 350 doporučených a navštívených míst, může vás vůbec na talíři ještě něco překvapit?
Určitě mě vždycky má co překvapit. Já samozřejmě nehodnotím jenom to jídlo, oceňuju taky, že se to lepší nejenom v Praze a v Brně, ale i na malých městech, dokonce se občas i někde na vesnici objeví projekt, který mě naprosto oslní a který mění prostředí a lidi kolem. A o takovýchto případech a příbězích já chci psát. Ať už jsou to restaurace v různých kategoriích, bistra nebo kavárny. Kromě Gastromapy dělám ještě něco, čemu se říká gastrokroužek. Ne že by to tedy byli amatéři, možná právě naopak – sezvu skupinu lidí, vymyslíme téma, sejdeme se u někoho z nás v kuchyni a vaříme. Každý připravuje jeden chod pro ostatní a u toho je to učí. Je to hlavně o tom, že se sejdeme, poklábosíme a ochutnáme jídlo našich kamarádů. Jsou to buď amatéři, nebo foodblogeři, foodnovináři... Občas pozveme i nějakého opravdového profesionála. Doufám, že MasterChef porotu už také pozvu brzo.

Tady v MasterChefovi můžete sledovat amatérské kuchaře, kteří vaří na čas, mají na to asi hodinu... Když jste sledoval, jak pracují, jak to na vás působilo a co jste si říkal?
Musí to být strašný tlak.Ten papiňák, ve kterém vaří, to je opravdu celá ta místnost tady. Musí být neskutečně těžké vařit nejenom v časovém limitu, který je neskutečně krutý, obzvláště když musíte dělat dušené maso nebo věci, které potřebují dlouhou přípravu. A také – máte hrozně málo času vymyslet koncept, vymyslíte ho a potřebujete ho obhájit. A pak přijde první porotce a řekne: „No, touhle cestou bych tedy nešel.“ A najednou se vám to úplně rozsype, mezitím jste ztratili spoustu času a musí to být moc těžké začít podruhé. Když se to stane jako v tom případě, kterého jsem v MasterChefovi byl svědkem, znovu, přijde podruhé porota a řekne: „Hele, to taky není dobré, zase bych to změnil,“ a ten člověk to přesto ustojí, neomdlí, dovaří to a ještě ke všemu se to povede. Tak to smekám.

Na celý díl MasterChefa s Lukášem Hejlíkem se můžete podívat ZDE.

Umíte si představit sebe na jejich místě?
Tak trošku jsem tady slíbil, že jestli bude další MasterChef, že se přihlásím. Vlastně proč ne? To by byla sranda, ať se trochu znemožním. Lidi budou říkat: „Hele, tam ho naposledy zvali, že je odborník, a teď vidíme, že umí úplně prdlačky...“

A vy sebe vidíte jako kuchaře jak?
Je to můj koníček a baví mě, když lidem chutná to, co vařím. Je kouzelné teď sledovat, že náš desetiměsíční syn opravdu jí všechno, co udělám, včetně věcí, o kterých byste si nemysleli, že by to desetiměsíční dítě mohlo jíst. Když to šlo, ještě před narozením syna, tak jsme se ženou většinou vařili dohromady, pomáhali jsme si. Přesně jak jsem předtím mluvil o tom gastrokroužku – takový společně strávený čas. A v tom mě to baví, když to jídlo má nějakou sociální funkci a hodnotu. Do restaurace si jdete vyloženě posedět, dát si něco, co by mělo být lepší, než když si to uděláte doma. Nejsem určitě vynikající kuchař, ani to nestuduju, jisté základy tedy mám, myslím, že bych tady pár kol ustál, ale pak když zbyde už jenom pět lidí ve finále – to musí být opravdu těžké!

Už se vám doma podařilo uvařit něco, co nakonec nebylo tak úplně k jídlu?
To je jasná věc. Taky jsem trochu kuchař tou známou metodou pokus–omyl. Obzvláště péct, hlavně dělat těsto, mě moc nebaví. Vždycky jsem z té přípravy zdeptaný, tak mi malá Klárka říká:„Táto, nevadí, i kdybysme to měli jíst lžícema tu bábovku, tak mi to bude chutnat.“ Ta už ví, že to vlastně bude dobré, jenom to nebude držet pohromadě.

Máte nějaké své mistrovské dílo v gastronomii?
Já jsem soutěžícím vybral jehněčí, protože mám rád jehněčí , rád ho dusím. Jednou jsem dokonce vyhrál soutěž ve vaření jehněčího kotlíkového guláše na ovčích slavnostech, kde se účastnili takoví ti typičtí bačové, kteří vaří ve stylu nasypu tam pytel papriky, hodím tam pytel majoránky... A já si přinesl své ingredience, jak bylo v pravidlech, hodně zeleniny, vína, bylinek, vyhrál jsem to, lidé to ochutnávali a divili se: „To je jako lečo? Kde je to maso?“ Vždycky když má moje manželka narozeniny a pozveme širší rodinu, tak ten jehněčí kotlíkový guláš dělám, to je taková moje tradice a z toho mám radost.

Co dalšího rád připravujete?
Často co přinese sezóna. Určitě dělám chřest v chřestové sezóně s holandskou omáčkou, to mě baví. A každý rok se už tak nějak tradičně rád s něčím potrápím.

Galerie

+ 3 další fotky

+ 2 další fotky

Vy jste vařil už odmala? Nebo to přišlo až poslední dobou?
Myslím, že to začalo v době, kdy se rodinná situace změnila a já začal bydlet sám, pak mě to začalo bavit. Takže spíše naopak – odmala jsem k tomu žádné sklony neměl. Dokonce teď když jsem navštívil rodiče, tak jsem vzpomínal, jak jsem si jako puberťál dělal tousty, do kterých jsem narval úplně všechno, co v té ledničce bylo a tím jsem se zbombil třeba v jednu ráno... Takže tu cestu k jídlu jsem si hledal... Nezačal jsem nějak skvěle vařit, jenom jsem se přestal bát vařit. A když se nebojíte něco zkazit, třeba tou metodou pokus– omyl, tak to vyjde. Když to pak chutná těm druhým, tak je to vysloveně radost. A na tom malém je to úžasně vidět – když desetiměsíční dítě nadšeně otevírá pusu, úplně dobrovolně, a vy mu dáváte třeba jehněčí ledvinky, to je super.

V kuchyni trávíte hodně času... Už se vám podařila nějaká kuchyňská nehoda?
Samozřejmě jsem občas spálil nějaký ten hrnec... Teď třeba miluju pečené papriky, občas to nechám tři hodiny pomalu péct a mezitím odejdu. Naposledy jsem zjistil, že jsem to vůbec nezakapal olivovým olejem, a tak se to tak krásně a úplně dokonale v tom pekáči spálilo, udělalo to takovou půlcentimetrovou černou krustu, z níž jsem vydlabal hodně, hodně opečený kousíček. Ale zatím jsme ještě nehořeli.
 

Nepřehlédněte:

ZPOVĚĎ: Vztek, nebo uznání pro soupeře? Jaké byly pocity Dominiky těsně po vypadnutí z MasterChefa?
Vyřazený Pavel: Absolutně jsem nečekal, že bych se dostal tak daleko! ROZHOVOR