Jsem rád, že jsem tátu neposlechl, řekl Ondříček o natáčení Krále Šumavy
Publikováno
Režisér David Ondříček se v rozhovoru pro web nova.cz rozpovídal o nočních scénách v Králi Šumavy. Jakou radu mu dal jeho otec, kameraman Miroslav Ondříček? A proč ji neposlechl? Čím si při natáčení splnil dětské sen a jaké plány má do budoucna?
Král Šumavy je třídílná série z dílny Voyo Originál. Odehrává se na konci 40. let, kdy ještě neodezněla radost z míru a už se Východ i Západ bojí třetí světové války. Oba světy od sebe oddělují hluboké lesy Šumavy...
Králem Šumavy ve vašem podání se nese temnota. Tma, hranice, bažina. V minulosti jste zmínil, že vám váš tatínek říkal, že kdyby měl natáčet film v noci v lese, že by ho určitě nevzal. Vy jste do toho i přesto šel. Jste teď rád, že jste tatínka neposlechl?
Jsem rád, že jsem tátu neposlechl, ale zároveň ho i chápu. Přece jen mi tohle říkal už v osmdesátých letech. Šel jsem za ním s tím, že mám ve škole natočit scénu v noci v lese bez zdroje světla. Co by dělal on. Řekl mi na to: „Nevzal bych ten film.“ Tuhle historku jsem pak říkal Davidu Hofmannovi, kameramanovi Krále Šumavy, když jsme šli v lese a já ho upozorňoval na to, že natáčení v noci nebude jednoduché. „Támhle si dám na cestu plošinu a ten les nasvítím jako nic,“ řekl mi tehdy David. Říkal jsem si, že je to diametrálně odlišný názor, než měl táta, dokud jsem nepochopil, co tím myslel. Že je tam dobrá příjezdová cesta a na ní bude mít to světlo. Ale v tu dobu ještě netušil, jak je složité nasvítit les v noci, aby nevypadal jako ze Studia kamarád. Aby byl přirozený a nevypadal jako z nějaké pohádky. Ale v tu chvíli mi došlo, že jsem zvolil dobře, že byl David Hofmann dobrá volba. On úplně přesně nevěděl, do čeho jde, a i když se ukázalo, jak extrémně náročné natáčení bylo, on se ho zhostil naprosto fantasticky, i když si myslím, že měl velmi špatné spaní. Ale bojoval s tím neskutečně a uvidíte sami, jak to dopadlo.
Nedávno jste se zmínil, že byl Král Šumavy váš dětský sen, který jste si teď splnil. Bylo to v příběhu Krále Šumavy, stylu natáčení, místě natáčení… V čem to bylo?
Bylo to opravdu splnění dětského snu, ale nevím, jestli přetrvával dodnes. Jako dítě jsem si to moc přál. My jsme si jako děti hráli na Krále Šumavy. Já jsem chtěl být v tom příběhu. Chtěl jsem v noci procházet lesem a bažinou. Na táboře jsme běhali v noci po lese a já si celkem vážně poranil obličej, ale dostal jsem se z toho. Ale splnilo se mi to. Teď jsem opravdu byl v lese a opravdu tam Oskar běhal jako Král Šumavy. Převáděli jsme lidi přes hranice, stříleli jsme ze samopalů. Takže ten dětský sen se mi opravdu splnil. Zároveň jsem ale věděl, že z toho dospělého pohledu, musím narovnat věci, které spáchal Kachyňův film v roce 1959.
Co se žánrů týče – vy jste řekl, že chcete natočit thriller. Když se na to díváte teď zpětně, povedlo se vám to?
Kvalitu žánrů vždy posoudí až diváci. Respektive to, jestli se žánr povedl. Když se u komedie smějí, tak víte, že jste komedii natočil. Když se budou bát a přijde jim to napínavé, což má thriller především být, a budou mít chuť dozvědět se něco dalšího, tak to splnilo očekávání. Takže já pevně doufám, že ano.
Vy se teď věnujete tématům, které vycházejí ze skutečných událostí, kam budete pokračovat dál?
Já už se tomu věnuji relativně dlouho a vlastně jsem to ani nečekal. Začalo to u filmu Ve stínu, pak byla Dukla 61. Ještě před tím jsem s Kryštofem Muchou dělal produkci k filmu Antropoid, což byl sice zahraniční film, ale také se věnoval historii. Teď Zátopek a Král Šumavy. Takže kam dál? Moc rád bych udělal film ze současnosti, nějakou komedii. Ale zatím nejsem schopen se od něčeho odrazit.
Minisérii Král Šumavy: Fantom temného kraje najdete už nyní na Voyo.
TOP články
Nejnovější
