
Pokud je poručice Radka Fabiánová Buldokem, tak podpraporčík Michal Švanda, kterému přezdívá Ucho, by se dal považovat za nadšenou border kolii. Je nadšený, chytrý, jen si občas při tom snažení zvládne podrazit vlastní nohy.
Přinášíme exkluzivní rozhovor s podpraporčíkem Švandou, kterému vdech život herec Jakub Burýšek.
Ucho je vaše přezdívka odvozena od mimořádného sluchu, nebo od toho, že na stanici slyšíte úplně všechno?
No... to mi dala paní poručice Fabiánová. Ale mně to nevadí, jako mohlo to bejt horší, ne? Ucho je dobrý. Aspoň to zní, jako že mám přehled. Což teda... většinou mám.
Jaké to je pracovat pod Radkou? Jaká je šéfka?
Výborná. Teda přísná, ale spravedlivá, to se říká, ne? Ne, vážně, ona prostě ví, co dělá. A já se od ní učím. Hodně. Někdy teda taky nevím, jestli se učím, nebo jestli mě trestá, ale to je asi součást toho výcviku.
Komu fandíte víc, intuici, nebo předpisům?
Jako... obojí? Paní poručice má ten instinkt, to se nedá naučit. Ale předpisy taky existujou z nějakýho důvodu, že jo. Třeba parkování na zákazu. To ona nemá problém, ale zase mi nedovolí jen tak zapnout majáky. A přitom, zeptejte se jakýhokoli policajta, jezdit na majáky je prostě... no, je to super.
Máte nějakou vlastní metodu vyšetřování?
Já bych neřekl metodu, spíš se snažím bejt pečlivej. Kamery, mapy, trasy – to mě baví. A jednou jsem na místě činu potřeboval na záchod a... teda, ještě že jsem tam šel, protože jsem našel zásadní stopu. Takže vlastně... asi jo, asi mám metodu.
Co vás na práci u policie v Poděbradech nejvíc překvapilo?
Že to není nuda. Jako, člověk si řekne, lázně, důchodci, minerálka a pak vám tu někdo... teda, to nemůžu říct. Ale jsou to takový... lázeňský případy. Žádný těžký kriminálky jako v Praze, ale zase máme tu léčivou vodu...