Nejčastějším zdrojem vědomostí o sexu je pro děti internet. V dnešní době, kdy se děti setkávají s informacemi o sexualitě z mnoha různých zdrojů, kromě internetu i z médií a od vrstevníků, je proto role rodiny důležitější než kdy jindy. O tom mluví kniha Děti to chtěj vědět taky od expertek na sexuální vzdělávání.
Sexuální výchova je proces, který by měl podle autorky knihy začít od útlého věku dítěte. „V knize se dozvíme, jak uchopit sexuální výchovu s dětmi odmalička v rodinném prostředí. Pomáháme jim tak lépe komunikovat o svém těle teď i později v dospělosti, a to nejen v sexuálních tématech,“ zmínila jedna z autorek knihy Marcela Poláčková. Podle ní je dobré začít s jednoduchými koncepty a postupně přidávat složitější témata. Tomu se věnuje i organizace Konsent.
„Základem je pravdivě odpovídat na otázky, které nám dítě pokládá. Některé otázky nás mohou zaskočit, to je úplně normální. V takovém případě si můžeme vzít čas na rozmyšlenou a k otázce se vrátit později. Žádná otázka není předčasná, dítě se ptá, když ho něco zajímá a je připravené dostat odpověď. Není tedy na místě dítě odbýt s tím, že na to má ještě čas,” popisuje spoluautorka knihy Dagmar Krišová.
Sexuální výchova podle autorek není o tom, co dítěti předneseme nebo co mu nakážeme. Aby taková komunikace fungovala, je v první řadě důležitá kvalitní vazba a celkové udržování otevřené komunikace. „Na jakékoliv otázky bychom měli odpovídat pravdivě a přiměřeně jejich věku. Vyhnout se zjednodušení nebo mylným informacím, které mohou způsobit zmatky či vytvářet tabu. Často úplně nevědomky předáváme stereotypy, v nichž jsme vyrostli sami – třeba skrz to, jaké holčičkám a chlapečkům nabízíme hračky nebo třeba skrz rozdílný přístup k jejich emocím,“ doplňují autorky.
„Pěstujme u dětí emoční diverzitu. Nechme je prožít si širokou škálu emocí, aniž by se za ně cítily hodnoceny nebo zahanbovány. Zvláště u chlapců se vyhněme poznámkám, které budují toxickou maskulinitu. ‚Kluci nebrečí‘, všichni to známe. Potřebujeme přestat vnímat vyjadřování emocí u mužů jako slabost. Ve skutečnosti je pravým opakem. V ukázání zranitelnosti je síla a odvaha a ukazuje se, že se to mezigeneračně mění. Ženy z generace Z hodnotí schopnost mužů mluvit o svých emocích jako velmi sexy!” dodává Katka Trávníčková, lektorka Konsent rodičovských workshopů a mentorka v rodičovství.
Jedním z hlavních témat je tělesná autonomie. V zájmu zdravých budoucích vztahů ale i prevence zneužití a znásilnění je podle nich potřeba děti podporovat v tom, že mají kontrolu nad svým tělem. Že je důležité znát a bránit své hranice – a respektovat hranice ostatních. Děti se nejvíc učí nápodobou. Spíš než přednáška tedy pomůže podpořit děti třeba v odmítnutí pusy, kterou nechtějí.
„Musíme děti učit souhlasu. Toto může začít tím, že se jich zeptáme, jestli chtějí pusinku nebo objetí, než to uděláme. Že je podpoříme, když je bude chtít babička proti jejich vůli zlíbat. Když děti učíme vnímat jejich tělesnou autonomii, pomůže jim to respektovat autonomii těla protějšku. Když pak má třeba chlapec možnost říct ne ohledně svého těla a zažije, že je to respektováno, zvyšujeme tím šanci, že to bude pak respektovat u své lásky. Vedení k tělesnému souhlasu je taky zásadní prevencí zneužívání,” říká Trávníčková.