Petra Bučková ze Záhadných případů: Nevysvětlitelné jevy zažila na vlastní kůži
Publikováno
Herečka Petra Bučková se objevila ve druhém dílu Záhadných případů, kde ztvárnila Hanu Strakovou – postavu s náročnou rodinnou situací.
Bučková v rozhovoru přibližuje nejen své osobní zkušenosti s těžkostmi, které na člověka dopadají v krizových momentech, ale také sdílí, jak vnímá duchovno a náročnou dynamiku vztahů v rodině, kterou řeší i její postava Hany.
V druhém dílu Záhadných případů ztvárňujete další velmi silnou hrdinku – po Pavle Junkové (Jitřní záře), Juditě Anenské (Sex O´Clock) vás teď diváci uvidí jako Hanu Strakovou. Jaká je?
Hanka Straková cítí především vinu. Když budu mluvit za Hanku, tak oprávněně, protože starat se o někoho, kdo je upoután na lůžko 24 hodin denně, je strašně náročné. Zvlášť když máte malé dítě, potřebujete pracovat a vydělat peníze třeba na hypotéku. Hanka Straková to dělala několik let, ale viděla, jak to z jejího pohledu ničí i dcerku. Je to strašně sporné. Člověk unese, co unese, ne víc. Ona se rozhodla poslat muže do hospice a věnovat se dítěti. Navíc jeho nemoc trvala už delší dobu. Když jsem pracovala jako zdravotní klaun, tak jsem zažila, že když třeba onemocnělo dítě, tak se manželský pár rozdělí – jeden zůstane doma se sourozencem a druhý s tím druhým v nemocnici. A najednou se vztahy rozpadnou. Takhle těžká choroba je zkouška pro celou rodinu. A žádné řešení není špatně – každý to unese jinak, každý to zvládne jinak a každý má jiné možnosti nebo jinou podporu.
Záhadné případy - Miroslav Donutil a Petra Bučková
|
FOTO:
tvnova
Hana musí v Záhadných případech řešit situaci, kdy existuje podezření na zneužívání dítěte. Dokážete si představit, jak byste v takových situacích jednala, kdyby se jednalo o někoho blízkého?
Kdybych měla na něco takového podezření, tak jako Petra Bučková bych jednala asi důrazněji než Hanka. Ta má v tom příběhu oproti mne ale velký hendikep: sama cítí vinu, že poslala muže na dožití do hospice. Velmi ji pomáhal i její současný přítel. Navíc nemá dobré vztahy a vyřešené věci s tchyní, kterou hraje Ivana Andrlová. Proto Hana nemá jasno v emocích a v reakcích, nemá jasno v tom, co sama cítí, protože ji neustále sžírá vina. A i proto nereaguje jako Petra Bučková. Kdyby se něco takového dělo mému blízkému člověku, se kterým jsem napojená – mám v sobě velkou sílu, a nechtěla bych mě potkat jako protivníka. Otázka je ale jestli bych takhle bojovala sama za sebe.
Miroslav Donutil zodpověděl nejčastější otázky diváků:
Dokázala byste si představit, že byste se v životě obrátila na někoho, jako je Jaroslav, kterého hraje Miroslav Donutil?
To je pro mě velmi těžká otázka. Já už jsem se na někoho takového obrátila, vlastně na mnoho lidí. V určité fázi svého života jsem zažila velkou cestu – řekněme ezocestu: meditační víkendy, očisťující víkendy, holotropní dýchání,… Zkrátka všechno možné, abych vyčistila stopy minulosti, které mě nějakým způsobem omezovaly. V jednu chvíli jsem zjistila, že v těchto komunitách (nemyslím konkrétní osobu) to člověku přinese nějakou úlevu. Ale jsou to komunity, které fungují jako jakékoli jiné komunity postavené na lidských kolektivech - mají svá pravidla, fungují tu stejné lidské dynamiky, často jde o moc, žárlivost. A hlavně třeba na takových transformačních víkendech je i mnoho šarlatánů a jedinců, kteří toho umí zneužít. V určitou fázi, kdy jsem se na tyto věci snažila věřit nebo mi i pomáhaly, jsem zjistila, že je tam spousta lidí, kteří vás umí formovat v rozjitřeném stavu. Od té doby jsem velmi obezřetná.
Martin Donutil o Záhadných případech:
Řekla jsem si už dost, že už umím sama se sebou natolik komunikovat, že vím, kdy jdu špatně nebo proti sobě. Tělo mi to dá i najevo, většinou se mi něco stane – zvrtnu si kotník nebo mám modřiny atd. Nevím proto, jestli bych si léčitele zavolala do svého bytu – musela bych být hodně zoufalá a vyzkoušet všechno praktické před tím, než bych se obrátila na někoho dalšího. Neříkám tím, že nevěřím na věci mezi nebem a zemí, ale nemám ráda, když lidé lítají s hlavou v oblacích, nejsou uzemnění a pak se ztrácí. Duchovno mi chybí, ale je na něj naroubováno strašně moc šarlatánů. Jako ve všem. Věřím v něco, nevím v co. Snažím se to vnímat přes svou práci, že skrz mě se odehrávají jiné příběhy a tím se třeba čistím i já.
Stalo se vám v životě něco takového, že jste si danou situaci nedokázala rozumem vysvětlit?
Stalo a asi i víckrát. Nedokážu ale říct, co to bylo, jestli to bylo a nakolik v tom hraje roli náš mocný mozek, který je tak neprozkoumaný. Stalo se to mně a Thomasovi, když jsme byli na jednom hradě. Něco se nám chytlo vzadu na krku pod lebkou a drželo. Mohli jsme oba chytit průvan a mít nějakou dobu blokovaný krk a mít divné sny anebo se tam mohla přisát nějaké entita…Vím, jak moc ezo to může znít. Jsem ale otevřená všem variantám toho, co se mohlo stát. Jestli to je fyzika, která působí na mozek a ten dá pokyn k vidinám, nebo jestli je to entita, jiná dimenze…Nemám na to odpověď. Jen to pozoruji a myslím, že to používám ve své práci tím, že vytvářím nové světy a příběhy. Vytvářím je? Nebo je downloaduji z nějakého kolektivního nevědomí. Jsem tomu otevřená, ale vlastně to nepotřebuji ani pojmenovat. Mám pocit, že život tady je jenom nějaká hra, kterou hrajeme.
Sára Donutilová se bála, jestli tchánovi bude stačit:
Během natáčení druhého dílu Záhadných případů jste se opět potkala s Ivanou Andrlovou potkaly jste se i v Jitřní záři. Jaké to bylo opět spolupracovat?
Měla jsem obrovskou radost. V Jitřní záři se mi zdálo, že Ivana dokázala udržet svou roli sestry v té obří mašinérii pravidel, která ji svíraly v rovině lidskosti a snahy pomoct. A to nejen textem ze scénáře, ale letmým posunkem, mimikou. Pro mě byla v Jitřní záři zjevením. Možná to byl právě přesah té její role, že se jí moje postava Pavly držela, spoléhala na ni, věřila, že ji pomůže a rozumí ji jako žena – matka. Ivanka mi velmi sedla. V Záhadných případech jsme se potkaly jako tchyně a snacha v problematickém vztahu. A Ivanka, když má silný příběh, tak dává emoce, dá vám oporu. Když máte takového partnera a je to v tak obzvlášť silném příběhu jako v tomto díle, tak opravdu „Nikdy nejsi sám“. Váš partner to povyšuje na další úroveň. Tak bych ji za to tímto chtěla poděkovat, i Mirkovi. To cítíte, že tam s vámi jsou.
Záhadné případy Petra Bučková a Ivana Andrlová
|
FOTO:
tvnova
Kromě té herecké spolupráce, čím si vás Záhadné případy ještě získaly?
V první řadě to, že seriál castoval Jam Casting a Madla Zachariášová a chci, aby to jméno zaznělo, protože to je člověk, který často není vidět. Madla má na tohle čuch a hledá mi role, které jsou často mým protiúkolem. Jsem ji za to strašně vděčná. Když je u toho navíc Lenka Szántó za TV Nova a punc dodá Bionaut, tak u toho nechci chybět a není co řešit. Se Štefanem Titkou jsem pracovala poprvé, ale doufám, že ne naposled. A Lukáš Hanulák a Veronika Donutková – to je parta – dream team, která když vám naznačí, že se něco připravuje nebo že na vás přímo mysleli, tak to málem nemusíte číst ani scénář. Ale já ho čtu a velmi poctivě. A někdy o něm potřebuji i mluvit, abych si nějaké věci vyjasnila.
Záhadné případy se děly i při natáčení. Martin Donutil měřil energie:
Bylo to tak i během natáčení Záhadných případů?
Se Štefanem Titkou jsem tu možnost měla, a to i během závěrečné scény, kdy se dějí šílené věci a já jako Hanka mám dlouhý proslov. Záleželo mi na tom, aby to bylo co nejvíce organické a aby mi Štefan pomohl dát text „víc do pusy“. A on byl i rád, že jsem se zeptala, což je také zajímavý faktor. Strašně moc bych si přála víc pracovat se scenáristy. Ne jim do toho mluvit, ale bavit se o tom, proč je něco napsané a formulované tak, jak je. Protože když tomu rozumím, tak to dokážu zahrát na sto procent a dát do toho všechno. A k tomu mi pomáhají, kostýmy, maskérky, scenáristé a režiséři. Pak má role daleko větší přesah.
Záhadné případy - Miroslav Donutil a Petra Bučková
|
FOTO:
tvnova
První díl na Voyo získal od diváků mnoho pochvalných a pozitivních komentářů. Čekala jste, že seriál u diváků tak zarezonuje? Čím myslíte, že je zasáhl?
Moc divákům za ten zájem děkuji. Vytvářet jakýkoli seriál je vždy sázka do loterie. Tady ale vidím potenciál, že se v příběhu Záhadných případů najdeme. Říká se, že Češi jsou národ největších ateistů na světě. Já ale věřím, že jsme zároveň nejvíc věřící národ, jenom každý tomu dáváme jiné jméno. I u sebe cítím, jak je má víra spojená s tím, jakou má kdo povahu. Co kdy, kdo udělal, jakou a za co cítí vinu, jaký máme morální kodex, co nás budí ze spaní… To není otázka entit a záhad, ale třeba špatného svědomí, něčeho, co vytěsníme. Hana bojuje o dceru, o sebe, o manžela i přítele... Bojuje s tchyní, se kterou by mohla být dobrá přítelkyně. A ta katarze? Takové vyvrcholení jsem dlouho nezažila a svědčí to i o scenáristech, že vědí, jak vybudovat silný příběh a mají životní zkušenosti, z kterých mohou vycházet.
Děsivé natáčení Záhadných případů: Nebylo nám dobře po těle, říká Miroslav Donutil:
Na Záhadných případech se mi líbí to, že tomu nikdo nemusí ničemu věřit, uměle se do něčeho roubovat. Každý tomu může rozumět na jiné úrovni – někdo si vybere psychologickou stránku, téma viny a pokřivených vztahů, někdo může cítit přesah do jiných dimenzí. Všechny názory jsou v tomto v pořádku. Nejsme stejní, každý si to pojmenovává tak, aby tomu rozuměl. Jsem vděčná, že tvůrci šli do tohoto risku, ale jsem ráda, že tato parta, se kterou jsem mohla pracovat i na Jitřní záři, do toho šla a fandím jim. A moc díky i divákům: dejte nám vědět, jak to vnímáte. Protože ty další příběhy, náměty a zážitky přichází právě od vás. Pak se to totiž celé propojí.
Více o Petře Bučkové se dozvíte na Kinoboxu.
TOP články
Nejnovější
Nejnovější videa z pořadu Záhadné případy
Články k pořadu Záhadné případy
