Nová postava v Ulici: Matouš se zakouká do výrazně mladší dívky

Redakce nova.cz

Publikováno před 2 h

Novou postavu v Ulici hraje herec Radúz Mácha, který říká: „Už při první návštěvě ateliéru, při kamerových zkouškách, jsem pochopil, proč má Ulice tak dobrou pověst.“

MUDr. Matouš Havelka (Radúz Mácha), 35 let, je lékařem v ORL ordinaci. Má v sobě jistotu, klid, něco, čemu se těžko odolává: člověk má pocit, že „ví, co dělá“. Přestože navenek působí jako muž, který všechno zvládne, sám si tak často nepřipadá. Je empatický, praktický a vždy ochotný pomoci. Působí jako extrovert, přátelský člověk – blízkých přátel má ale docela málo.

Čím vás nabídka role v seriálu Ulice zaujala?

Seriálu Ulice předchází skvělá pověst. Hrálo nebo hraje v něm spoustu mých kolegů a kamarádů a vždycky jsem od nich slyšel jen to nejlepší - o podmínkách, práci i atmosféře na natáčení. A to, že se na obrazovkách drží už víc než dvacet let, je asi jasný důkaz toho, že lidé, kteří za Ulicí stojí, dělají svou práci dobře a s velkým nasazením. Když člověk vstupuje do nového seriálového projektu, nikdy dopředu neví, jak to bude fungovat, kam se bude vyvíjet nebo jaká bude atmosféra. U Ulice jsem ale od začátku věděl, že jde o projekt, který má za sebou dvacet úspěšných let, mají ho rádi diváci a dobře se v něm pracuje i lidem, kteří ho tvoří. Takže jsem se vlastně vůbec nerozhodoval, jestli nabídku přijmout.

Kdo je podle vás Matouš Havelka? Na co se u něj diváci mohou těšit?

Matouš je třicátník a doktor na ORL. Když vstupuje do děje, je čerstvě po rozchodu s přítelkyní, se kterou strávil skoro deset let. Myslím, že se ocitl v životní fázi, kdy přišla otázka, jestli založit rodinu a posunout vztah dál, nebo se vydat jinou cestou. A protože se na to tehdy necítil, došlo k rozchodu. Dalo by se říct, že je najednou zase na startovní čáře, co se vztahů týče. Je mu přes třicet, má za sebou spoustu zkušeností, ale možná trochu zapomněl, jaké to je poznávat nové lidi, vystupovat z komfortní zóny a jen tak si s někým zajít na kafe nebo na pivo, aniž by člověk hned řešil, co z toho bude. V Ulici se dostane mezi partu mladších lidí, což je pro něj úplně nová zkušenost. Najednou se ocitá mezi lidmi, kteří tolik neřeší budoucnost a žijí spíš tady a teď. Tahle energie ho začne bavit a postupně zjišťuje, že se v téhle společnosti cítí skvěle, a začne objevovat, že život se dá žít i trochu jinak, než si poslední roky představoval.

Matouš se v ději zakouká do výrazně mladší dívky. Jak na větší věkový rozdíl ve vztahu pohlížíte vy?

Matouš je zpočátku hodně nedůvěřivý a trochu se nechá strhnout obecnými předsudky. Hlavně má obavu, aby tomu druhému člověku nějak neublížil. Přestože jde o dospělou ženu, pořád ji vnímá jako někoho, kdo je v takovém věku, kdy může být člověk ještě dost křehký a zranitelný. Postupně ale zjišťuje, že si spolu rozumí mnohem víc, než čekal. Já nejsem typ člověka, který by někoho na první dobrou odsuzoval. Myslím si, že dnes už není namístě posuzovat lidi jen podle toho, jaké pohlaví se jim líbí nebo jaký je mezi nimi věkový rozdíl. Občas to podle mě ani neodpovídá realitě, protože někdy může být mladší člověk „starší duší“ a naopak starší člověk může o některých věcech přemýšlet pořád hodně mladistvě. Důležité je, jestli si dva lidé rozumí, mají si co říct a jestli je jim spolu dobře. Přijde mi, že v dnešní době ale spousta těchto předsudků postupně mizí.

Jak se vám v Ulici líbí? Co říkáte na své herecké kolegy?

Už při první návštěvě ateliéru, při kamerových zkouškách, jsem pochopil, proč má Ulice tak dobrou pověst. Od vstupu je tam velmi příjemná atmosféra – pan vrátný vás s úsměvem přivítá, poradí a provede celým zázemím. Je cítit, že lidi tu práci dělají rádi a bez přetvářky. I když jde o „nekonečný seriál“, všichni do toho dávají maximum a velké nasazení. Mám z toho pocit takové velké rodiny a jsem rád, že můžu být na chvíli její součástí. S některými hereckými kolegy jsem se už znal z dřívějška, jiné teprve poznávám. A pak jsou tu mladší kolegové, od kterých se učím nové věci – mají spoustu energie a čerstvý pohled, což je pro mě vždycky hodně přínosné.

Ulice má vysoké tempo. Jak jste se cítil první den na natáčení a jak se cítíte teď? Je něco, co vás překvapilo?

Mám za sebou zhruba měsíc a půl natáčení a postupně si zvykám na tempo i na nové lidi, které neustále potkávám. Jako člověk, který není úplně přirozeně extrovertní, se postupně otevírám a cítím se čím dál víc uvolněně. Z divadla jsem zvyklý, že v dlouhodobém angažmá se člověk před lidmi postupně zcela otevře a dokáže hrát a fungovat naprosto přirozeně a zcela bez zábran. Co mě v Ulici opravdu překvapilo, je to, jak jsou v těchto situacích všichni nápomocní a jak se starají o komfort nás herců. A v neposlední řadě mě vždycky překvapí, kolik je tam nových, nesmírně talentovaných mladých kolegů, jak na place fungují, hrají a o věcech přemýšlí. Všem moc fandím a obdivuji jejich autenticitu a zápal.