Zuzanu Páleníkovou už téměř rok vídáte v Ulici na Komoře zubních lékařů. Byla to právě její postava účetní Pavlíny Strouhové, která odhalila, že Vanda zpronevěřila peníze. Málokdo už ale ví, že často usměvavá herečka se už 25 let léčí s úzkostně depresivní poruchou.
Na první pohled veselá, pozitivní. Do Zuzany Páleníkové byste vůbec neřekli, že bojuje s vážnými psychickými problémy. Herečka exkluzivně pro nova.cz promluvila o těžkých psychických stavech, které se rozhodla sdílet s veřejností a upozornit tak na nutnost péče o svou duši.
„Když mi bylo dvacet, moje maminka terapeutka to na mě hned viděla, že je nějaký problém a poslala mě na psychiatrii. Zachránila mě. Kdyby to neviděla, tak já bych si doteď myslela, že ten svět je takhle špatný, že já jsem špatná. Nikdy bych nepřišla na to, že je to nemoc,“ svěřila se herečka s tím, že často jí připadalo, jako by na svět koukala skrze depresivní filtr.
Před veřejností o svých problémech většinou mlčí. Nechce nikoho zatěžovat svými démony. Věří ale, že o duševním zdraví by se mělo mluvit více a zbourat tak stigma, které se s psychickými nemoci často pojí. „Už jsem si zvykla nahodit takovou masku, že jsem ‚v pohodě‘, dělám vtípky. Je to ale hrozně vyčerpávající, proto potřebuju být hodně sama, abych se zase zregenerovala. Vlastně to lidi velice překvapí, když se to dozvědí, protože na první pohled působím vesele,“ popisuje herečka své fungování s nemocí. Dost často přitom neví, jestli se její stav ze dne na den nezhorší. „Někdy jsou horší období, někdy lepší. Lidi si většinou myslí, že duševní porucha se projevuje jen náladou, myšlenkami, smutkem a že to nezasahuje do těla. Bohužel u mnoha lidí se to projevuje hlavně fyzicky. Některé dny je pro mě obrovský úspěch fyzicky zvládnout sprchu a někdy kvůli bušení srdce a úzkostem nezvládnu vyjít z bytu. Když mám lepší den, snažím se být venku.“
Herečka přiznává, že někdy je to náročné si věci plánovat. Dost často nedokáže odhadnout v jakém stavu se ráno probudí. Jejím pevným bodem se stává práce, kam většinou musí dorazit stůj co stůj. „To herectví mě z toho vytrhne a zvlášť, když to můžu přetavit. Hrávala jsem smutné paní, a to pro mě byla dost terapie. Abyste si to dokázali představit, vlastně dáte těm emocím umělecký odstup a estetickou hodnotu a vlastně se od toho všeho očistíte.“
Má zkušenost s tím, že jí pomáhají dechová cvičení nebo otužování. „Hodně taky chodím, to je dokázané, že je to uklidňující. Příroda mi opravdu pomáhá, chodím na treky do hor. Snažím se pracovat i s myšlenkami. Ale jsou taky stavy, na které nic nepomáhá, a jediné, co může člověk dělat, tak to zaspat,“ uzavírá herečka.