VELKÁ RÁNA pro Frantu: Proč se s ním rozešla Skyler? Matyáš Valenta prozradil, že to ještě bude drsné
Publikováno
Co bude dál? Představitel Franty z Ulice promluvil o vztahu i o dítěti
Zdroj: Nova.cz
Aktualizováno
Bylo mu osm, když se poprvé postavil před kamery seriálu Ulice. V tu chvíli on ani jeho rodina netušili, jak moc mu tento krok změní život. Roli Františka z Ulice už mu zřejmě nikdy nikdo neodpáře. Matyáš ale nelituje. Rok 2019 bude zlomový pro oba, pro Františka i Matyáše!
V kůži Františka prožíváš situace, které z vlastního života neznáš. Jak těžké je pro tebe je hrát?
Celá moje role je kombinace toho, co jsem nikdy nezažil, a toho, co v určitých fázích života prožívá asi každý. Teď je Franta v životní fázi, ke které jsem musel hledat cestu, protože to jsem skutečně nikdy nezažil. Ale s tím mi v přípravě nikdo moc
nepomůže.
Ani tvoji zkušenější kolegové?
Ale ano, na place mám velkou podporu. Tam mi hodně pomáhají Adrian Jastraban a Ljuba Krbová. Adrian mi pomáhá ladit atmosféru. Když jsme točili depresivní scény, snažil jsem se držet se celý den uzavřený sám v sobě a neblbnout, abych to nerozbil. On ale poznal, že to není úplně dobrý způsob, že kdybych se v tom držel, ztratím nadhled. A tak do toho občas hodil vtípek, aby mi to rozbil, a já to zase začal hledat znovu. Udržel mě tak v nějaké aktivitě. Z Ljuby zase září velká pozitivní energie, je nakažlivá dobrou náladou. Na druhou stranu, když jsme točili scénu, kde jsem se rozbrečel, ji samotnou to taky rozplakalo.Tenkrát mi to hodně pomohlo, protože jsem z toho poznal, že to dělám dobře.
Dokážeš se rozbrečet na povel?
V dětství mi to šlo samo, pak se mi to dlouho nepodařilo. Až teď. Popravdě jsem vůbec nečekal, že se mi to povede. Při prvním jetí jsem se do breku vůbec nedostal, při druhém se to najednou spustilo. Překvapilo mě to, ale vzal jsem to do hry.
FOTO:
Nova.cz
A pak? Okamžitě to hodíš za hlavu?
Musím říct, že to ve mně ještě dlouho rezonovalo, protože mě to donutilo přemýšlet nad tím, jak jsem emocionálně laděný. Přišlo mi najednou, že moc nemám přehled o tom, jak to ve mně funguje.
Za těch třináct let jsi odehrál mnoho témat. Které
pro tebe bylo nejzajímavější?
Mimo tyhle deprese to byla asi epilepsie. Je to nejenom téma, které je zajímavé herecky a vyžaduje přípravu. Je to téma, které učí diváky, co to vlastně znamená. A za to jsem rád.
To jsi ale musel nějak nastudovat, že?
Oba moji rodiče jsou zdravotníci, a tak mi s tím hodně pomohli.
Tvoji rodiče stojí také za tím, že v Ulici jsi. Když začínala, byl jsi malé dítě. Řešili někdy, že ti tím sami určili budoucnost?
Moji rodiče dobře věděli, co to obnáší. Třeba to, že mě lidé poznávají na ulici. Vždycky ale bylo na mém rozhodnutí, jestli to chci dělat dál. A já jsem pokračovat chtěl. Třeba moji ségru to v jednu chvíli přestalo bavit a z Ulice odešla. A teď je tu jen párkrát do roka. Mě to ale odmalička bavilo.
A není už pro tebe František tak trochu diagnóza?
No, je pravda, že jsem si zvykl na oslovení Franto. I na place mi kolikrát lidé, kteří mě znají třináct let, řeknou Franto. Na ulici je to běžné, ale mě baví překračovat svůj stín. A i když jsem kvůli Frantovi třeba přišel o nějaké role, nevadí mi to. Nebojím se o hereckou identitu, protože neplánuji být hercem celý život.
A jak moc ti Franta zasahuje do soukromí? Není ti na obtíž třeba při seznamování s holkama?
To teď vůbec neřeším, protože mám přítelkyni. Je ale pravda, že když se začnu s někým bavit a osloví mě jako Frantu z Ulice, najednou je způsob rozhovoru jiný, jakoby profesionální spíš než kamarádský, což je dost odlišné.
Vzhledem k tomu, že díky roli v Ulici už máš zkušenosti s malými dětmi, je dítě tématem i doma?
Vůbec! To není na pořadu dne, ale je to na pořadu dne ve spoustě vtipů doma. V tom jsme s přítelkyní naštěstí vyladění a ani jeden v tuhle chvíli o dítěti nepřemýšlí.
Dítě na place je vždycky hrozba. Tys jím ale kdysi byl také, máš pro ně díky tomu lepší pochopení?
Děti, které máme v lince, jsou ještě hodně malé a pro všechny na place je každý pokus s nimi komunikovat velké riziko. Je to neustálý kalkul s jejich náladou. Nemůžeme si spolu moc hrát, aby se nestalo něco, co je rozbrečí a překazí tak natáčecí plán. Ale je těžké nemít pochopení pro dvouleté plačící dítě.
Vzpomínáš si vůbec na své herecké začátky?
Poprvé jsem točil ve čtyřech letech, to si vůbec nepamatuju. Nástup do Ulice už trochu ano, to mi bylo nějakých osm.
Strávil jsi tady celé dětství. Připadal sis tím někdy o něco ochuzený?
To asi ne. Jediné, co si vzpomínám, že mi bylo líto, když si spolužáci na konci školy vymýšleli kariéry a já už měl vlastně jasno. O tohle rozhodování jsem tak trochu přišel, i když jsem si po základce pohrával s myšlenkou na studium práv. Nakonec mě to ale přešlo a šel jsem na humanitní gymnázium.
Přesto jsi místo na DAMU, které by se nabízelo, šel studovat filmová studia…
Ono se spíš nenabízelo. Byl jsem na přijímačkách, ale jak na režii, tak na herectví jsem skončil v druhém kole. Filmová studia na UK pro mě ale byla prioritní a na ta jsem se nakonec dostal. Zrovna píšu bakalářku a na jaře mě čekají státnice. Do toho mám linku v Ulici, ale snad to nějak skloubím. V bakalářce zkoumám způsoby, jakými se dá z videohry udělat film. Myslím, že videohry mají obrovský nenaplněný potenciál. Nejen jako zábavní médium, ale i umělecky. Nejsou zatím moc teoreticky prozkoumané a respektované, protože je to poměrně mladé médium, nicméně postupně se na poli kulturní teorie etablují, podobně jako se postupně etabloval film před sto lety.
A co dál?
Chci navázat magisterským studiem, ale teď vidím jenom státnice a to další je v nedohlednu.
Nova.cz
TOP články
Nejnovější
Nejnovější videa z pořadu Ulice
Články k pořadu Ulice
