V Ulici se schyluje k souboji o Frantovo srdce: Jak to má jeho představitel s fanynkami?

Matyáš Valenta nastoupil do seriálu Ulice coby František Hrubý ve svých osmi letech a z dítěte se přehrál na dnes již dospělého muže. Jak se mu hraje role otce? A jak to má s fanynkami?

Hrajete od svých čtyř let, vyrostl jste na Ulici, pamatujete si na ten moment, kdy se stala z koníčku práce?
Těžko říct. Ulice je pro mě od začátku práce a zároveň koníček. Přestože dětské koníčky vypadají trošku jinak. Natáčení od dítěte vyžaduje přizpůsobení, disciplínu a určitý level profesionality, kterou koníčky nevyžadují. Na druhou stranu i teď v dospělosti je pro mě natáčení Ulice stále koníčkem. Dělám to už opravdu dlouho a mám u toho i určitou míru tvůrčí volnosti. Je to mix obou věcí a vždycky byl. Ale je pravda, že když jsem byl v Ulici na stáži jako asistent produkce a chodil jsem sem do práce, došlo mi, že tu vlastně celou dobu pracuji, jen jinak. Takže určitý moment prozření tam vlastně byl.

Přemýšlel jste někdy nad tím, že byste se v Ulici posunul na nějakou jinou pozici, která není před kamerou vidět?
V Ulici jsem nad tím nepřemýšlel, tady jsem primárně hercem. Nejsem si jistý, jestli by mě to zrovna tady bavilo víc za kamerou. Ale je pravda, že na tyto pozice aktuálně profesně cílím více.

Galerie

Jaký projekt by vás tedy bavil?
Rád bych byl u filmu, ale zatím jsem v procesu nabírání zkušeností. Konkrétní být zatím nedovedu. Právě jsem dostudoval bakalářské studium, takže mě čeká ještě mnoho stáží. Aktuálně mě nejvíc zajímá dramaturgická složka, která má u filmu trochu jiný význam než v Ulici. Nejvíc zkušeností mám aktuálně s tvorbou pro děti a puberťáky. Už dlouho pro ně moderuji pořad, kde jsem spolupracoval na námětu. Zaobírá se primárně popkulturou, multimédii a hlavně videohrami, kterým jsem se věnoval ve své bakalářské práci. Navíc se dramaturgicky podílím na festivalu Juniorfest, který je také zaměřen na tuto tvorbu. To je něco, co by mi mohlo dramaturgicky jít i v tuhle chvíli. Ale rád bych si vyzkoušel jiné projekty, abych zjistil, co mě vlastně baví nejvíc.

Mnoho lidí má možná pocit, že vás dobře zná, protože František jim sedmnáct let vyrůstal přímo před očima. Předpokládám, že realita je trochu někde jinde. Jaký je Maty doopravdy?
Na to se těžko odpovídá. Myslím, že si lidé nemyslí, že mě znají, jen si nás spolu zaměňují, což je logické. Je mnoho lidí, pro které je nepřirozené dělat, že mě neznají. Ale abych odpověděl, dřív jsme si s Frantou bývali bližší, protože když je dítěti deset, řeší podle mě většinou dost podobné věci. Například se mi stalo, že jsem se začínal učit hrát na kytaru o měsíc dřív, než jsem to dostal napsané ve scénáři. A podobných náhod bylo víc. Ale čím je člověk starší, tím širší škálu problémů a životních situací řeší a tam už jsme se začali rozcházet. Franta je daleko usedlejší než já. Na rozdíl ode mě vyrůstal v problematickém rodinném prostředí, takže víc inklinuje k rodinnému životu, stabilnímu vztahu i práci. To aktuálně má a je s tím spokojený. Dětství ho v tomto determinovalo. Má velkou tendenci vytvářet domácnost. A to je něco, co nesdílíme, já mám na hnízdění a zakládání rodiny ještě dost času.

V seriálu hrajete mladého tatínka, ale zatím sám nemáte otcovskou zkušenost. Je pro vás složité vžít se do role otce?
Určitě je to pro mě složité. Máme to s Eliškou Bašusovou alias Bárou, mojí seriálovou partnerkou, přesně naopak. Ona je matka a hraje bezdětnou a já, bezdětný, hraji otce. Takže je to od nás obou čistě „herecké“.

Na place se potkáváte s Majkým, představitelem svého seriálového syna. Myslíte, že s ním máte více trpělivosti díky své vlastní zkušenosti?
Na to je složitější odpověď. Mám pocit, že to vyžaduje kombinaci dvou věcí: jednak dostatek trpělivosti a pak také schopnost s ním pracovat. Majký je dost nepozorný, rozlítaný a má spoustu energie. Samozřejmě není nepravděpodobné, že z toho vyroste. Ale teď mám pocit, že mi pomáhá moje vlastní zkušenost s natáčením v dětském věku. A  možná ještě trochu důležitější je moje vlastní zkušenost s ADHD. Často se v jeho chování vidím. A díky tomu, že vím, jaký je to pocit a co se mu asi děje v hlavě, když například odejde v půlce věty, zatímco mu někdo něco říká. Nebo když má náhlé výkyvy nálad. Ale vždycky má na place jednu ze dvou hereckých kouček, které to s ním obě velmi dobře umí. Takže to je super. Díky tomu ve výsledku nepotřebujeme tolik trpělivosti, protože mám pocit, že s ním dokážeme na place velmi dobře pracovat.

Váš vztah s Majkým je opravdu hodně specifický na place i mimo něj.
Je specifický, protože my jsme s ním v nejužším kontaktu. Když vidí mě nebo Michelle (pozn. představitelka Skyler), říká nám mami a tati. Jsme mu oporou, když se po něm vyžaduje disciplína. Když si musí pamatovat, kam přijít, co tam říct a jak se tvářit. Když mu to nejde kombinovat a vracíme se kvůli němu, cítí, že udělal chybu, kvůli které se musí vše opakovat, a pak je jednoduché se cítit provinile, i když fakticky nic neprovedl. Sám jsem to jako dítě zažíval. A my jsme tam od toho, abychom ho v tu chvíli podpořili. Kromě toho mi přijde, že s ním asi dokážu líp komunikovat díky svým zkušenostem. Mám pocit, že ví, že je se mnou v bezpečí. Ostatní profese na place logicky nemají tolik prostoru se mu absolutně přizpůsobit, my ten prostor máme, a tak se snažíme naše herecké akce přizpůsobovat jeho potřebám.

Jaké to vlastně je dnes už z pohledu dospělého točit s dítětem?
Určitě je to náročnější a vyžaduje to víc práce. Majký je skvělý, vždycky když přijde, umí všechno, co je napsané ve scénářích. To je neuvěřitelné s ohledem na to, kolik mu je. Když točíme s ním, logicky musíme počítat s tím, že když je obraz dlouhý, může to být někdy problém, protože on tak dlouho pozornost neudrží.

Má to i nějaké výhody natáčet s dítětem?
Je to úplně nová energie. Ulice stojí na dialozích a každý prvek, který tam dokáže vnést novou dynamiku, je velmi zajímavý jak pro nás na place, tak ve finále pro diváky. Rozhodně se ta nutnost přizpůsobení vyplácí.

Vypadá to, že se v Ulici schyluje k souboji o Frantovo srdce. Jak to má vlastně herec jako vy s fanynkami? Vnímáte svou slávu jako nějakou nevýhodu při seznamování?
Naučil jsem se, že k člověku, který mě zná z Ulice, přistupuji jinak, protože zná Frantu a mě nepoznává „od nuly“, takže o mně má předpřipravenou mylnou představu, která se mě osobně moc netýká. Z mojí zkušenosti je tam od počátku automaticky přednastavený vztah jinak, než když poznám člověka, který o Frantovi moc neví.

To musí být docela těžké najít někoho, kdo nezná Frantu.
 V mojí sociální bublině je takových lidí naštěstí dost. Často vědí, že existuje Ulice a že tam hraji, ale neznají celý příběh a podrobnosti. Pak je pro mě jednodušší se seznamovat, protože vytvářím svůj obraz od nuly, nemusím překonávat to, že už automaticky předpokládají Frantu.

Související videa

Matyáš Valenta
Matyáš Valenta

Sledujte Ulici od pondělí do pátku od 18:25 na Nově! Celé díly najdete také na Voyo!

Sdílet

Nejnovější videa z pořadu Ulice

Články k pořadu Ulice

Nestihli jste v TV

Nové epizody už teď na Voyo

o 7 dní dříve • bez reklam • kdykoliv

Další pořady