Málokterý film v historii kinematografie definoval vizuální estetiku celého žánru tak významným způsobem jako Blade Runner režiséra Ridleyho Scotta z roku 1982. Tento snímek podle slavné vědecko fantastické knihy Philipa K. Dicka položil základní kameny subžánru cyberpunk, když propojil temnou atmosféru klasických noir filmů ze 40. let s depresivní vizí přelidněné, deštěm zalité budoucnosti, a obsáhl nadčasové filosofické dílo, které klade zásadní otázku: Co nás vlastně dělá lidmi?
V dystopickém Los Angeles roku 2019, zdevastovaném smogem a věčným kyselým deštěm, žijí jen ti, kteří si nemohli dovolit odchod do mimozemských kolonií. Těžkou a podřadnou práci za lidi vykonávají replikanti řady Nexus-6 – syntetické bytosti od megakorporace Tyrell.
Jsou silnější i inteligentnější než lidé, ale do vínku dostali vyměřený čas: pouhé čtyři roky života, aby si nedokázali vytvořit vlastní emoce. Když se čtyřka replikantů v čele s Royem Battym vzbouří a vrátí na Zemi vyjednat si delší život, je na jejich likvidaci nasazen bývalý Blade Runner Rick Deckard. Pátrání se však zkomplikuje ve chvíli, kdy Deckard potká Rachael – dokonalý prototyp s implantovanou pamětí. Hranice mezi člověkem a strojem najednou přestává být jasná.
Úspěch Blade Runnera jednoznačně stojí na fascinujícím hereckém obsazení i průkopnickému přístupu. Harrison Ford byl v době natáčení na vrcholu slávy díky Star Wars a Indiana Jonesovi, postavu Ricka Deckarda ale pojal zcela jinak, a to jako cynického, vyhořelého, melancholického detektiva, který postupně pochybuje o správnosti své práce i o vlastní identitě. Rutger Hauer předvedl coby replikant Roy Batty životní výkon. Jeho postava není jen nebezpečný padouch, ale i tragický básník a stvoření zoufale bojující o své právo na život. Ridley Scott dokázal vytvořit další originální a pohlcující svět, k čemuž potřeboval dokonalou kameru Jordana Cronenwetha, který pracoval se světelnými efekty, neony, dýmem a stíny v neopakovatelném retro-futuristickém stylu.
Nezastupitelnou složkou atmosféry filmu je i elektronická hudba řeckého skladatele Vangelise. Jeho použití syntetizátoru vytvořilo zasněný, melancholický a zároveň temný zvukový doprovod, který nefunguje pouze jako kulisa, ale jako samostatná vypravěčská linie, jež podtrhuje osamělost hlavních hrdinů v obří megalopoli.
V kinech si Blade Runner nevedl moc dobře. Jedním z důvodů byla tvrdá konkurence, neboť proti němu byl nasazen E.T. - Mimozemšťan, ale mohly za to i rozporuplné recenze, které kritizovaly pomalý děj a předimenzovanou vizuální stránku. Přesto si ale Blade Runner našel cestu i na předávání prestižních cen. Získal dvě nominace na Oscara za nejlepší výpravu a nejlepší vizuální efekty, Vangelis byl nominován na Zlatý glóbus a snímek proměnil tři ceny BAFTA za kameru, kostýmy a výpravu.
Teprve s příchodem videokazet a pozdějších režisérských střihů (Director's Cut z roku 1992 a The Final Cut z roku 2007), diváci docenili hloubku filmu a dnes je Blade Runner považován za jeden z nejlepších sci-fi snímků všech dob.
Film Blade Runer sledujte v sobotu 22. srpna ve 23:25 na Nova Cinema.