Tajit smrt člověka nelze donekonečna, jednoho dne stejně vše vyplave napovrch, fatálním dnem se pro Adama s Marikou stane čtvrtek. Za své činy budou pykat...
Ota Kovář tlačí na Mariku, aby řekla celou pravdu o tom, co se osudné noci stalo. Nevěří ji, že nemá se smrtí Snítila nic společného. „Nejhorší je, žít se svým vlastním svědomím,“ pronese před Marikou mezi čtyřma očima, kdy se ji snaží přimět mluvit. Marice začíná být ze všeho úzko. Mnohem hůř je na tom Adam, jančí. Bojí se výslechu na policii a v nemocnici se před Marikou sesype. Vyhýbá se policii, má strach. Janák na něj ovšem zatlačí, a tak svolí, na výslech už se ale nedostaví...
Zhroucený, plný obav, si doma naplánuje sebevraždu! Předávkuje se léky a nechá po sobě dopis na rozloučenou! V nemocnici ho postrádají, hledá ho i Ota a opět tlačí na Mariku: „Já už vás nebudu dál krýt! Jestli se mě přímo zeptají, nebudu lhát,“ pronáší. Marika už toho má dost, je jí to jedno, ať mluví!