
Vepřový pupek, vinná klobása a hovězí játra. To není meníčko herců Ordinace v růžové za-hradě 2, ale rekvizity ze seriálového operačního sálu! Natáčení operace je záhul, ale i legra-ce. Jak se taková seriálová operace točí?
Hned tři operace jste mohli vidět ve včerejším díle “Růžovky” a všechny měly vypadat jako skutečné. Řezat do živého by si ale Petr Rychlý, Libor Stach ani Martin Stránský netroufli? Lidská těla nejčastěji suplují ta prasečí.
“Natáčení operace je vždy náročnější než běžné natáčení v ateliéru. Musí působit věrohodně, přestože na operačním stole neleží skutečný pacient, ale figurina s připevněným kusem vepřového (pupku nebo jiné části prasete) na patřičných místech. I samotní herci mají z natáčení na sále větší respekt. Všichni se musí víc soustředit na text, používají odborné výrazy, které jim nejsou vlastní. Jsou navlečeni v pláštích a jak známo, v ateliérech nebývá zima, naopak,” prozradil zákulisní tajemství režisér seriálu Marián Kleis.
I když je seriálový operační sál od reálného takřka k nerozeznání, veškeré operace se natáčí v hostivařském ateliéru. “Používáme reálné, ale nefunkční operační přístroje a vybavení. Každému natáčení operace je přítomný odborný poradce a reálné zdravotní sestry, které současně hrají němé role. Na obraze sice působí jako druhé housle, mezi klapkami jsou však nejdůležitějšími články natáčení,” doplnil Kleis.
Jak se dělají rány?
Modřiny: Tvorba modřin je velmi individuální. Musíme vědět, jak stará modřina má být a je také důležité, na jakém místě na těle ji tvoříme. Intenzita se tedy upravuje podle typu zranění a dne stáří. Jako předlohy nám slouží reálné fotografie. Každý maskér dělá to, že jakmile někdo v jeho okolí má “zajímavou” modřinu, fotí si ji, aby měl adekvátní předlohu pro případ potřeby.