V sérii Medvěd se řeší také útoky těchto šelem na slovenské obyvatele. Ve čtvrtém díle promluví jeden z napadených lidí, kterým je Marián Daubner. Při cestě do práce mu nečekaně zkřížila cestu medvědice.
Jak se mu podařilo vyváznout? A co si myslí o nedávno schváleném odstřelu medvědů?
Marián Daubner sám říká, že se v ten den podruhé narodil. Střet s šelmou ho natolik zaskočil, že nedokázal vůbec reagovat. Šel přitom cestou, kterou běžně využívají turisté i místní. V té době byl druhým člověkem, kterého medvěd napadl. Více si přečtěte v rozhovoru níže.
Kdy a jak došlo k vašemu střetu s medvědem?
Stalo se to v létě 2022 v obci Horná Ves u Kremnice. Šel jsem lesní cestou do práce a najednou ze strany vyběhla medvědice a zaútočila na mě. Jen jsem čekal, co bude. Po jedné a půl minutě to skončilo. Zůstal jsem stát, ani mě neshodila. Potom odskočila pryč a já šel na druhou stranu. Ale proč odešla, to nevím.
Proč podle vás k útoku došlo?
Zjistil jsem, že když se má medvěd dostat do říje, tak zabíjí medvíďata. Medvědi jdou více k lidem a nechávají si jednoho mladého medvěda. Pravděpodobně tam byl a ona mě viděla a možná proto zaútočila, ale to nevím. Jak potom odešla, tak možná šla zase za ním.
Co následovalo?
Skončilo to tak, že mi ta medvědice roztrhla nerv na čele, ale v tu chvíli jsem nic necítil. Když jsem na to potom kouknul, nevypadalo to vůbec pěkně. Volal jsem manželce, ať zavolá záchranku. Řekla mi, ať ji zavolám sám, protože nevěděla, kde jsem. Naštěstí jsem ještě po svých došel domů. Trvalo to pěšky dvacet minut. Potom přijela záchranka a odvezla mě do nemocnice v Banské Bystrici.
Jak to pokračovalo v nemocnici?
Paní doktorka říkala, že mě uspí, takže jsem se vzbudil až ráno. Pak jsem jeden a půl týdne strávil v nemocnici. Předtím byl jeden útok na Poľaně, kde napadl medvěd jednoho člověka a já jsem byl druhý. Když jsem přijel v nemocnici na oddělení, tak mi říkali, že tam akorát byl. Převezli ho na jiné oddělení, protože měl i nějaké psychické problémy. Mně se o tom ani jednou nezdálo.
Co vám v tak vypjaté situaci běželo hlavou?
Když na mě ta medvědice šla, měl jsem automaticky zavřené oči. Jen jsem čekal, jak to dopadne. Tam se nedalo ani nijak utéct. Těžko utéct před medvědem, který může třeba až na strom a běží velkou rychlostí.
Máte kvůli útoku nějaké dlouhodobější potíže?
Mám ten přetrhnutý nerv, takže s hlavou si to dělá, co chce. Mluvím, jako bych byl po anestezii nebo když přijdete ze zábavy a ráno se probudíte. Tak v takovém stavu je moje hlava. Jinak z toho byla tři měsíce marodka.
Proč si myslíte, že jste to přežil?
Každý mi říká, že mám být rád, že vůbec žiju. Moje mamka zase říkala, že šťastné děti se rodí v neděli a já se narodil v neděli. Předtím v srpnu zemřela moje sestra, potom v listopadu tchyně a v lednu švagr. Potom jsem byl já na řadě, ale asi se mnou měli jiné úmysly. Vzali jsme si do opatrovnictví dceru mé sestry. Možná proto jsem měl dost andělů strážných, kteří mě opatrovali.
Jaký vliv měly tyto útoky na vás a vaše okolí?
Nemám problém chodit do hor, ale radši tam už nechodím, jednou mi to stačilo. Mým snem bylo udělat kurz přežití. A ten jsem udělal za tu jednu a půl minuty, kdy trval ten útok. Lidé jsou zvyklí chodit na houby, ostružiny, maliny a tak. Ale teď se bojí chodit po venku kvůli tomu, že tam potkají medvěda.
Jak jste se dostal k natáčení Oneplay Originálu Medvěd?
Režisér Miro Remo mě oslovil, takže jsme to začali takhle spolu. Aspoň mám na tom nějakou zásluhu. Dost se na tom nadřeli, protože tady museli všude chodit.
Co si myslíte o schváleném odstřelu medvědů slovenskou vládou?
Je to dost choulostivá věc. Střílet medvědy se mělo, jak to začalo. Posledně byl zase jeden smrtelný útok medvěda na Poľaně. Nemuselo to být, loni se tam přikrmovali medvědi a bylo tam kukuřičné pole. Je to něco hrozného, radši nad tím nepřemýšlet.
Dokumentární sérii Medvěd sledujte na Oneplay.