Životní příběh Tomáše Tomana je natolik klikatý, že inspiroval novou minisérii Matematika zločinu, Před lety byl právě on odsouzen za zločin, o kterém tvrdí, že ho nespáchal. Proto se rozhodl z indonéského vězení oslovit s prosbou o medializaci případu investigativní novinářku Magdalenu Sodomkovou. Tomáše Tomana v minisérii ztvárnil Jan Nedbal. Jak oba minisérii hodnotí?
Tomáš Toman a jeho představitel Jan Nedbal nám poskytli rozhovor hned po zhlédnutí nové minisérie Matematika zločinu. Co prozradili?
Jaké jste měli pocity po jejím zhlédnutí?
Jan Nedbal: Já jsem brečel. Ještě když má člověk ty tři díly za sebou naládovaný, tak se umocní ta síla, to hrdinství nebo ten happy end, který tam na konci je, jeden z největších, jaký jsem kdy viděl. Člověk to o to víc přeje Tomášovi, protože je to skutečný Tomáš, kterému se to stalo. Není to smyšlená postava.
Tomáš Toman: Pro mě to bylo také hodně emočně napínavé. Nebo spíše vysilující, protože mě to vracelo zpátky flashbackem do doby, kdy se to stalo, kdy jsem to prožíval. A zároveň jsem na projekci měl možnost mít celou rodinu, respektive maminku a ségru, které to sledovaly s námi. A pro ně to bylo ještě těžší než pro mě, protože si to už tenkrát prožívaly z druhé strany. Já jsem vlastně viděl, co jsem předtím neviděl. Samozřejmě jsem to nějak prožíval, žil jsem to s nimi, ale neviděl jsem to v obrazech. Když jsem měl možnost vidět to z druhé strany, tak jsem si uvědomil, že to pro ně bylo asi ještě horší, než jsem si celou dobu myslel.
Proč jste souhlasil se zfilmováním svého příběhu?
Tomáš Toman: Kontaktovala mě Magdalena Sodomková, že se jí ozvala filmová produkce nebo televizní produkce, že by to chtěli zfilmovat. Že už to byla několikerá za tu dobu, ale tahle produkce, že se jí zalíbila. A že by toho projektu chtěla jít. Tak jsme se potkávali, řešili jsme to. Pak jsem měl možnost potkat se s Rasťo Šestákem (producentem, pozn. red.) a po nějakém zvažování, kdy jsme to i probírali doma s mámou a ségrou, jsme na to kývli a šli do toho. (...) Už jsme rozjeli ten podcast s paní Sodomkovou a tohle bylo takové další pokračování, aby se o tom dozvěděla širší veřejnost.
Kdy jste se poprvé setkali?
Jan Nedbal: Já jsem si od Rasťa vzal číslo na Tomáše, volal jsem mu a říkám: „Čau Tome, tady Honza Nedbal, bude tě hrát, tak by bylo asi fajn...“
Tomáš Toman: Ty jsi mi dokonce vykal.
Jan Nedbal: To je pravda. „Musíme se potkat a něco si asi říct, když vás mám hrát.“ Potkali jsme se v hospodě U Veverky u nás v Dejvicích. Já jsem si vzal notýsek. To asi nemusíme vyprávět úplně do detailů. (smích)
Tomáš Toman: Já bych řekl, že jsme si výborně sedli. Kamarádsky. A dali jsme to nějak dohromady.
Jan Nedbal: Mě překvapilo, jak je Tomáš úplně jiný, než jsem si ho představoval. I od těch fotek. Já jsem nečekal, že budeš takhle zarostlej. Ty vousy, to ti hrozně sluší. Předtím bylo vidět, jaký jsi byl ucho v tom roce 2008, nebo ještě dřív.
Tomáš Toman: Později, v roce 2011.
Jan Nedbal: Setkali jsme se víckrát, já jsem měl notýsek, který byl nadepsaný Matematika zločinu. Zapisoval jsem si věci, co Tomáš říkal. A hlavně jsem si dělal poznámky, jak je říká, vypisoval jsem si slova, které rád používá a která bych mohl také použít. Pozoroval jsem ho, když je uvolněný mezi kamarády. Já jsem ho tak nějak špehoval. (smích) A do toho jsem nasával jeho osobní znaky, abych je mohl promítnout do Tomáše Tomana v Matematice zločinu.
Ztvárnil vás důvěryhodně?
Tomáš Toman: Určitě, já bych řekl, že to byl velmi povedený výkon. V čem nejvíc? Asi v tom šklebu.
Jan Nedbal: To je ten slavný úsměv, co mu vyčítala celá země, když přiletěl z Bali, když ho přebírala česká policie, tam je takový záběr, kdy se Tomáš směje. A na to jsem se tě taky ptal. A ty jsi říkal, že to bylo, protože ti asi dvakrát za sebou dali želízka.
Tomáš Toman: Celá ta situace byla paradoxně úsměvná.
Celý rozhovor sledujte ve videu výše.