
Příběh minisérie Král Šumavy: Fantom temného kraje vznikl podle románové předlohy historika a spisovatele Davida Jana Žáka. S čím se potýkal při psaní knihy? Jaká byla jeho role při natáčení? A co si myslí o celé minisérii z dílny Voyo Originál?
V rozhovoru David Jan Žák prozradil mimo jiné to, kvůli čemu se začal věnovat poválečnému tématu z česko-bavorských hranic a jak vypadala jeho spolupráce s tvůrci minisérie. Co ho při sbírání materiálů dojalo? A jaké to je zahrát si ve filmu jednoho z nejlepších českých režisérů?
Jak se k vám dostal příběh Krále Šumavy? Proč jste se vlastně rozhodl napsat román věnující se příběhu Josefa Hasila?
Prvním impulzem byl článek v novinách o Josefu Hasilovi a ženách, které mu pomáhaly a sehrály v jeho životě zásadní roli. Jednalo se o rozhovor s jedním z historiků. Uvědomil jsem si tehdy, že je to silné téma. Navíc jsme si s kamarády jako kluci hrávali v lesích na Vinnetoua a zároveň na Krále Šumavy v místech, kde se Hasil skrýval, kde se střílelo, byly tam ještě stopy po bojích, nábojnice, kulky zavrtané v krovech chalup a podobně. Navíc jsme o něm slýchali úplné legendy. Seděl jsem tehdy ve školní lavici s Mirkou Hasilovou, Josef Hasil byl její prastrýc a znal jsem příbuzné a věděl, jaký měli těžký osud.
Král Šumavy je, i kvůli filmu Karla Kachyni, historická postava, která vzbuzuje vášně. Někteří ho částečně kvůli komunistické propagandě obviňují z toho, že vše dělal jen pro peníze. S jakým postojem jste se setkal při psaní knihy vy?
Když jsem objížděl ještě žijící pamětníky, setkával jsem se z valné většiny s negativním pohledem. Lidé tvrdili, že kvůli Hasilům šli jejich sousedé a příbuzní na dlouhá léta do vězení. Jiný pohled ale měli příbuzní, sourozenci a nejbližší přátelé, ti zase viděli viníka v tehdejším režimu. Když jsem se setkal s lidmi, které převedl, všichni o něm hovořili s obrovským respektem a láskou. Pomáhal jim nezištně. Zajímavé je, že po přečtení mého románu dost lidí změnilo na Hasila názor a viděli ho v příznivějším světle. Setkal jsem se například s jedním zapřisáhlým komunistou, bylo to na silvestra, popíjelo se ve vesnické hospodě a on mi vyčetl, že se Hasilem zabývám. Viděl v něm zrádce a vraha. Tenhle komunista mi ale asi za rok volal a chtěl se sejít. Měl kufr u auta plný výtisků mého románu a já měl kousek od Kamenné Hlavy takovou soukromou autogramiádu. Ten chlap mi říkal, že četl až do rána, dokud příběh nedočetl a nakoupil knihy svým příbuzným a kamarádům. Přiznal, že se mýlil.
Jaká byla první reakce Josefa Hasila, když jste se s ním spojil a řekl mu, že o něm píšete román? Byl ochotný spolupracovat? A co jeho další příbuzní?
Získat souhlas pana Hasila nebylo snadné, zpočátku nechtěl vzpomínat a svěřovat se. Přesvědčil ho až jeho syn Josef Vávra. Rozhodlo, že se dobře známe a že byl můj táta za komunistů zavřený. Pak už to byly dlouhé hodiny rozhovorů a vyprávění. Snoubenka Marie Vávrová se mnou mluvit odmítla, pozvala mě na kávu až po přečtení románu, říkala, že jsem přesně vystihl její obavy, strach, který prožívala. Měl jsem prý při psaní laskavé pero. Byl jsem u toho, když si s Josefem Hasilem odpustili. Byl to jeden z nejsilnějších okamžiků mého života.
Díky minisérii se lidé začali zajímat o příběh Josefa Hasila. Nezvažoval jste, že byste veřejnosti představil i další postavy a osobnosti, případně je nějak nezpracoval?
Příběhů železné opony a lidí spjatých s tou dobou je hodně. Samozřejmě mě napadlo napsat i o jiných osudech, ale zatím píšu pro děti dobrodružné foglarovské příběhy, abych si od té temné doby odpočinul.
Při natáčení minisérie Král Šumavy jste působil jako konzultant. V čem spočívala vaše práce?
V úplných počátcích práce na scénáři jsem psal chronologii děje a charakteristiky postav, potom jsem byl přizvaný do týmu, v němž se řešilo, jak k látce přistoupit, z jaké perspektivy vypravovat. Bylo pro mě poučné sledovat, jak přemýšlejí filmaři o struktuře příběhu, o postavách, o tom, jak vyprávět a stavět příběh. Tehdy jsem věděl jistě, že látka je v těch nejlepších rukou. Nakonec jsem byl k dispozici jako „přítel na telefonu“, kdykoli David s Michalem potřebovali něco upřesnit, domyslet, většinou se to týkalo historie, místních názvů a podobně. Byly dny, kdy mi zvonil telefon často, pak týdny klidu, aby se mobil zase rozdrnčel. Nejvíc asi během natáčení, David je neskutečně kreativní.
Kdy jste se dozvěděl, že vaši knihu zfilmuje několikanásobný držitel Českého lva? Jaké to byly pocity?
Ve chvíli, kdy mi Vráťa Šlajer řekl, že Návrat Krále Šumavy dělat nebude, vypršela mu práva, což se u filmu stává, tak jsem napsal Michalu Reitlerovi. Psal jsem mu spíš svou reakci na Boženu. Díky seriálu jsem si znovu po letech přečetl Babičku a konečně jsem pochopil, proč tu knihu tak miloval Franz Kafka. Při té příležitosti jsem zmínil, že práva jsou volná a Michal se mě zeptal, jestli to může nabídnout Davidu Ondříčkovi. To jsem s nadšením přivítal, protože David měl o látku zájem už před deseti lety, kdy by se produkce chopil Jiří Bartoška, bohužel to tehdy nevyšlo. Už tenkrát jsem ale byl pro jejich tým k dispozici a až dnes se mi to splnilo. Někdy je dobré být trpělivý. Jsem moc rád, že se režie chopil právě on. Myslím, že si rozumíme. David je nejen skvělý filmař a profesionál, ale i empatický člověk, vyzařuje z něho klid, vyrovnanost, ale i jasné odhodlání. Jsem rád, že jsme se spřátelili.
Jak hodnotíte Ondříčkovu práci teď, když jste viděl hotovou minisérii? A jaká je na minisérii reakce vašeho okolí?
Bylo úžasné vidět, jak postavy ožily a některé i pozměnily svůj osud. Jsou daleko plastičtější a věrohodnější, jsou prostě skvělé, hlavně Vlastička a Mlíčňák. Jsem zvědavý, jakou cestou se vydají. Kryštof Mucha byl skvělý, je pro mě velkým vzorem, není profesionální herec, ale jeho výkon mě dostal. A Oskar coby Josef, Vojta jako Vyleta a Honza coby Bohumil, kluci, se kterými se chci kamarádit, kterým věřím! S nimi bych se nebál jít přes hranice. Lidé mi píší, volají, potkávají a valná většina z nich patří mezi nadšené diváky. Jsem moc rád, že se jim minisérie líbí, že chtějí další pokračování, že jim sledování přineslo skvělý zážitek a oni jsou natěšeni na další.
Přípravy dalších dílů minisérie Král Šumavy jsou v plném proudu a diváci se dočkají dalších šesti epizod. Podle reakcí diváků byl třetí díl minisérie ukončen moc rychle a v tu nejnapínavější chvíli. Jak se zdálo ukončení první série vám?
Jsem přesvědčený, že až mysteriózní závěr, kdy se jako duch zjeví z bažiny paní Vlasta a zatčení Hasila s tím, že odhalí, kdo zabil velitele Kota, je návnadou pro diváky, aby se těšili na další pokračování. Kdo zná román Návrat Krále Šumavy, tak ví, že jsme teprve ve třetině celého příběhu.
Všechny díly minisérie Král Šumavy: Fantom temného kraje najdete na Voyo.