Pořady
Iveta
Oskar Hes se při natáčení Ivety pořád hýbal: S kým sdílí společný neklid?

Oskar Hes se při natáčení Ivety pořád hýbal: S kým sdílí společný neklid?

Publikováno 17. 4. 2023

Oskar Hes přijal pozvání do studia a rozpovídal se o své roli v minisérii Iveta. Po boku Anny Fialové ztvární Rudolfa Hrušínského nejmladšího. A to navzdory tomu, že si údajně nejsou vůbec podobní.

Proč si to Oskar Hes myslí?

Co máte s Rudolfem Hrušínským nejmladším společného?

My jsme se vlastně i s panem Hrušínským potkali osobně, což bylo velmi zajímavé setkání. Tam se stala taková věc, že jsme došli na schůzku s režisérem Mikem Samirem, Aničkou Fialovou a s ním. Ta schůzka byla někde na Národní… a já jsem tam dojel autem a v tu chvíli jsem si uvědomil, že nemám parkovací oprávnění. Asi po hodině jsem si uvědomil, když už jsme si dávali druhý chod, že stojím špatně. A proto jsem rychle odběhl a Ruda řekl, že by to udělal taky. Byl takový zrychlený, hyperaktivní a všechno vlastně „easy going“ malinko. Uvolněný a fluidní. To si myslím, že máme společné. Takovou určitou uvolněnost. Neustále se pohybujeme. Jako plující had.

Iveta

Divoké a fantastické devadesátky: Růžový tank, Metallica v Moskvě i Mekáč jako luxus

Publikováno 14.4.2023 o 17:00

Proč jste se setkávali? Dával vám rady, jak být sám sebou?

Pro mě je setkání velmi důležité, když někoho ztvárňuju, třeba ještě žijící postavu. Protože ji můžu nasát a koukat se na ni, jak mluví nebo hýbe. Ale vyloženě, že by nám říkal: „Takový jsem byl nebo takhle to hraj,“ tak to ne. Pro mě ale toto osobní setkání bylo zásadní, abych si ho mohl nakoukat.

Galerie

+ 4 další fotky

+ 3 další fotky

Co jste si z toho setkání odnesl, když jste ho poprvé viděl? Jste si opravdu podobní?

Nejsme úplně stejný typy, možná je to opravdu spíše v té pohyblivosti. Nepřijde mi, že jsme si extrémně podobní. Možná v těch malých očích, že nemáme takové výrazné oči, ale spíš takové werichovské, až skoro asijské.

Druhá Iveta se začíná pohybovat v devadesátých letech. Čím byla podle vás ikonická?

V té době vznikal muzikál Dracula, kterého dělal můj taťka, a tančila v něm moje maminka. A i se kolem toho pořád tak nějak pohybuji nebo jsem se pohyboval, i když jsem byl dítě. Pro mě je ikona ten muzikál Dracula. Ale i spoustu dalších věcí. Já bych chtěl devadesátky, byť o nich spousta lidí mluví různorodě, zažít. Ale nepovedlo se. Narodil jsem moc pozdě. Ale myslím si, že ta doba sama o sobě je ikonická a zajímavá, temná, špinavá a zároveň taková mystická… Mám pocit, že byla živější než ta dnešní.