
Ohořelé vlasy, popálený obličej, ohněm zdevastované ruce, vlastní život v ohrožení. Přesto Michal Prokýšek na otázku, zda by svůj výsostně odvážný čin zopakoval, odpovídá: „Člověk v nouzi potřebuje pomoct, to se nedá odkecat, to se musí udělat.“
Co se onoho prosincového rána vlastně stalo? Čtyřiatřicetiletý Michal Prokýšek s přítelkyní se vydali strávit poslední dny roku ke kamarádovi a jeho synovi na chatu. Šli se projít a vyvenčit psa. Když se blížili k chatě, byla v plamenech. Uvnitř uvízl kamarád i syn. Střemhlav se Michal Prokýšek vrhl do domu. Zjistil, že požár vznikl v důsledku úniku propan butanu z PB lahve. Holýma rukama chytil hořící lahev. Prohodil ji do chodbičky ven. Nevnímal, že drží v ruce ohnivou kouli. Hledal své přátele. Uviděl je stát uprostřed plameny zachváceného pokoje. Naprosto paralyzované. Zakřičel, aby skočili ven z okna, ale už nebylo v jeho silách zkontrolovat, jestli tak opravdu učinili. Byl oslepen ohněm a nemohl kvůli obrovskému žáru dýchat. Jeho přítelkyně Lucie rozbila okno v poslední místnosti, kde nehořelo a křičela, aby vylezl. Šel za čerstvým vzduchem a jejím hlasem. Venku zjistil, že kamarád se synem jsou stále uvězněni uvnitř…
Více o projektu Cena Michala Velíška na http://www.nadace-adra.cz/cz/.
Reportáž o Michalu Prokýškovi uvidíte na www.tn.cz