Tohle jsme z dokumentu museli vystřihnout. Jak Helena Třeštíková vzpomíná na 16 let s prostitutkou Anny?

Eva Kleinová

Publikováno 28. 11. 2022

Dokumentaristka Helena Třeštíková prožila se stárnoucí protitutkou Anny dlouhých 16 let. Za tu dobu s ní pobývala na nočních ulicích Prahy devadesátých let, účastnila se její svatby a se štábem nechyběla u ní ani v momentě, kdy Anny diagnostikovali rakovinu plic. Loňské premiéry se houževnatá a vždy pozitivní žena zkoušená osudem nakonec nedožila. Jak dokumentaristka na Anny i po letech vzpomíná a čím může stejnojmenný dokument inspirovat i vás?

S Anny se život už od mládí nemazlil. V časosběrném dokumentu, který Helena Třeštíková natáčela dlouhých 16 let, ji ale za celou dobu nevidíte litovat ani naříkat. Naopak. Slavná režisérka i po letech vzpomíná na to, kolikrát dokázala lidem kolem sebe zvednout náladu.

„Anny bavila své okolí docela intenzivně. My jsme se vždycky docela nasmály, když jsme se viděly. Občas měla takové dvojsmyslné vtipy, to souviselo s tou její profesí. Vlastně všechno o čem se mluvilo byla záminka k jejím dvojsmyslům,“ vzpomíná Helena Třeštíková více než rok od premiéry dokumentu, kterého se hlavní protagonistka nedožila.

FOTO:  TV Nova

Anny mě nadchla při natáčení dokumentu

Časosběrný dokument vznikl v podstatě náhodou. „Setkaly jsme se, když jsem točila film o společnosti Rozkoš bez rizika. To byl původně hodinový snímek o tom, jak ta společnost funguje a jak pomáhá ženám na ulici.“ 

​Když pak s tvůrci přemýšlela o tom, zda se zaměřit i na individuální příběh jedné z prostitutek, první volba padla právě na svéráznou padesátnici. Poté, co jí Helena Třeštíková nabídla spolupráci, Anny na nabídku kývla s energií sobě vlastní. 

„Byla naprosto nadšená a do natáčení se pustila bez sebemenších problémů.“ Onu pozitivní energii prý neztrácela ani během šlapání chodníku na ulicích noční Prahy, při kterém jí štáb dělal společnost. „Z té doby máme spoustu záběrů, kdy postávala na ulici, ale i během své šichty si dělala srandu. A byla vždycky nadšená, kdykoliv ji nějaký strejda byť jen oslovil.“

FOTO:  TV Nova

Já vím, že nejdete do divadla, ale jdete na malou, nebo na velkou?

Anny se na dráhu prostitutky vydala v životním období, kdy se mnoho jejích vrstevníků chystalo na důchod. Jejím motivem byla hlavně výpomoc dceři a vnoučatům, kterým chtěla hmotně přilepšit. Proto pracovala i jako toaletářka na veřejných záchodcích a jako uklízečka. Divákům se proto logicky nevyhne ani cesta na tato místa.

​„Na záchodcích mě překvapilo, že je tam docela velký provoz a že se rozlišuje, jestli jde člověk na malou, nebo na velkou,“ směje se režisérka při vzpomínce na natáčení. I když se jí i štábu podařilo získat důvěru mnoha prostitutek, o mnoho záběrů diváci přece jen přišli. 

„Poznali jsme mnoho takových těch figurek, které člověk potká na ulici. O leccos jsme přišli, protože lidi se nechtěli nechat natáčet. To je vada té profese, že člověk nedostane úplně všechno.“ Do dokumentu se nedostalo ani mnoho záznamů z divadelních představení spolku Rozkoš bez rizika, které filmaři pro explicitní humor raději vystřihli.

FOTO:  TV Nova

Na svatbě i v nemocnici

Anny sledují diváci v průběhu několika let. Kamera nechybí ani u důležitých životních zlomů. Jednou z nich byla i svatba, kterou hlavní hrdinka uzavřela s tureckým manželem. Svazek ale nakonec nevydržel a Anny se rozvedla. „To víte, když oznámila, že se rozvedla, tak to mě taky zasáhlo. Anny na konci dokumentu říká, jak si slibovala, že by mohla v životě najít nějakou oporu. To se jí nakonec přece jen nepovedlo.“ 

​Během sledování filmu člověka napadne, zda ji onen muž pouze nevyužil. Helena Třeštíková ale k soudům netíhne ani v době, kdy nestojí za kamerou. .„Samozřejmě člověka napadlo, jestli to pro něj nebyla záminka dostat občanství EU, ta svatba. Ale v tom bych mu nerada podsouvala nějaké úmysly, o kterých nevím.“

FOTO:  TV Nova

Rakovina plic

​​Helena Třeštíková se štábem nechyběla ani v nemocnici poté, co Anny lékaři diagnostikovali rakovinu plic. Právě tady pro Helenu Třeštíkovou nastal moment, který si zřejmě bude pamatovat ještě dlouho. „Bylo to dost hrozné vidět Anny ležet v nemocnici s kapačkou. Ležela tam v podstatě odevzdaně,“ vzpomíná režisérka. „Jenže pak jsme se šli projít po chodbě, i s kapačkou, kterou měla na posuvném stojanu, a zase to byla ta vtipkující a nezlomná ženská.“

I přes pozitivní přístup Anny nemoci nakonec podlehla. Zemřela předčasně v 62 letech ještě před uvedením filmu do kin. Snímek oceněný mimo jiné na festivalu dokumentárních filmů v Mnichově a na filmovém festivalu v Sofii, nyní můžete nově vidět také na Voyo.