
TV Nova odvysílá v sobotu 18. 10. 2008 ve 20 hodin televizní premiéru úspěšného filmu režiséra Jiřího Menzela OBSLUHOVAL JSEM ANGLICKÉHO KRÁLE. V kinech měl snímek, na jehož vzniku se TV Nova podílela, premiéru v prosinci 2006.
Praha 15. října 2008 — Hořká komedie z roku 2006 byla dlouho očekávanou česko-slovenskou adaptací slavné knihy Bohumila Hrabala, považované za jedno ze stěžejních děl české literatury dvacátého století. O to, kdo a jak ji převede do filmové podoby, se dlouho vedly spory. Pracoval na něm Karel Kachyňa, Jan Svěrák i Jan Hřebejk, nakonec však z dlouholetých tahanic vyšel vítězně režisér Jiří Menzel, který už měl v té době ve své filmografii pět hrabalovských adaptací (Ostře sledované vlaky, Skřivánci na niti, Postřižiny, Slavnosti sněženek, Perličky na dně: Smrt pana Baltazara).
Film, natočený na motivy stejnojmenné knihy Bohumila Hrabala, vznikl v koprodukci ČR/Slovenska/Německa/Maďarska. V kinech měl premiéru v prosinci 2006. Doposud jej zhlédlo na 862 000 diváků. Podle údajů Andrey Metcalfe z AQS byl film Obsluhoval jsem anglického krále prodán kromě tří států do všech zemí celého světa.
Snímek ocenila i legenda americké komedie Woody Allen. Režiséru Menzelovi poslal osobní mail, v němž se vyjádřil, že Obsluhoval jsem anglického krále je úžasný film.
Při příležitosti televizní premiéry režisér Menzel prohlásil: „Film Obsluhoval jsem anglického krále jsem dělal, stejně jako své ostatní filmy, pro Čechy a on měl přitom úspěch v mnoha zemích celého světa, například se moc líbil divákům v Jižní Koreji. A to přesto, že má složitý děj, plný historických souvislostí. Nejspíš existují situace, které přijdou směšné lidem na celém světě. Já ale při natáčení nepřemýšlím o tom, jak udělat film, aby byl úspěšný v zahraničí. Jsem rád, když zabere u nás a také na Slovensku. To ostatní jsou procenta navíc. O to víc mě těší, že se nyní okruh diváků ´Anglického krále´ rozšíří ještě o diváky televize Nova.“
Ocenění (výběr)
Český Lev 2006 — za nejlepší film, režii (J. Menzel), kameru (Jaromír Šofr), herec ve vedlejší roli (Martin Huba), za nejlepší plakát k filmu.
Nominován Českou filmovou a televizní akademií (ČFTA) na Oscara, prestižní cenu americké Akademie filmových umění a věd, v kategorii Nejlepší cizojazyčný film za rok 2007.
Berlinale 2007 — cena kritiků FIPRESCI
Pula — cena Zlatá Aréna za nejlepší režii a Cena mladých fanoušků pro nejlepší snímek mezinárodní soutěže
Artfilm Trenčianské Teplice — Zlatá kamera
MFF Peňíscola (Španělsko) — hlavní cena za nejlepší film
MFF v albánském letovisku Durrës (7. 9. 2008) — Zlatý gladiátor za nejlepší snímek
Zajímavosti
- poslední klapka padla 21. června 2006 po 66 natáčecích dnech
- Bohumil Hrabal podle svých slov napsal Obsluhoval jsem anglického krále za 18 dní
- natočilo se celkem 42 kilometrů filmového materiálu
- Jiří Menzel dal 3333krát pokyn „kamera, klapka, jedem“
- v hlavních a vedlejších rolích se objevilo 36 herců
- komparzistů bylo více než 1100
- pro film bylo ušito 2000 kostýmů
- pro film bylo vybudováno 30 velkých kulis nejrůznějšího druhu
- natáčelo se na 25 místech, mj. v Praze, Liberci, Mladé Boleslavi, Milíně, Krupce, Harrachově, Krkonoších, Orlických, Jizerských a Krušných horách
- v průběhu natáčení se herci Ivanu Barnevovi narodil prvorozený syn Matěj
- Ivan Barnev se stal miláčkem štábu, protože se během natáčení naučil velmi slušně česky
Synopse
Motto: O muži, jenž toužil naplnit za každých okolností svůj život bohatstvím a krásou a jehož štěstí bylo vždycky v tom, že ho potkalo nějaké neštěstí.
Kdesi v zapadlém koutě blízko hranic přebývá v opuštěné hájovně muž bohaté minulosti, který tu pracuje jako cestář. Tak se před námi ve vzpomínkách odvíjí příběh pikolíka, který zažil podivuhodný rozmach a sebevědomí české společnosti, okouzlení bohatstvím i karnevalem života ve třicátých letech minulého století, stejně jako pád svého charakteru v období okupace za druhé světové války i pokoření v době nástupu komunismu. Jeho rozpomínání na svět žen a na svět bohatství a senzací, na svět zmatení a ponížení je plné fantazie a neuvěřitelných situací, aby nakonec, po tom, co vše viděl, slyšel a poznal, našel jistotu ve svém srdci a samotě.