„Zahoď ten telefon, nevolej!“ rozkázal vrah s pistolí v ruce Roman Postl třicetiletému Miroslavu Koubovi. Postl měl právě za sebou tři vraždy. V jeho plánu bylo ale devět obětí, za každý rok strávený ve vězení...

Miroslav Kouba bydlí v Chomutově s přítelkyní. Již pátým rokem podniká v oblasti vzduchotechniky. Na první pohled je to muž samozřejmé skromnosti, která jde ruku v ruce s přirozenou vnitřní jistotou. Na otázku, jestli by šel znovu do tak obrovského rizika, odpovídá lakonicky: „Asi jo, kdyby to bylo nutné.“ A neváhá dodat, že měl sice štěstí, ale že vše mohlo dopadnout hůř, kdyby si vrah vybral místo pro svůj hrůzný čin například v blízkosti zastávky trolejbusů nebo obchodního centra. Co všechno se vlastně tehdy stalo?

Miroslav Kouba jednoho dne ucítil ve svém domě kouř. Šlo to zdola. Z herny. V té zabil Roman Postl jejího zaměstnance. Zapálená herna měla zahladit stopy po vraždě. Kouba se svou přítelkyní vyběhli do hořícího epicentra. Tváří v tvář se na chodbě domu setkali s vrahem. Miroslav Kouba odemkl dveře a vyběhl na ulici, aby zavolal linku 112. Postl ho začal pronásledovat. Na ulici po něm z velké blízkosti vystřelil, ale jako zázrakem minul cíl...

Více o projektu Cena Michala Velíška na http://www.nadace-adra.cz/cz/

Reportáž o Miroslavu Koubovi uvidíte na www.tn.cz