Bláznivá komedie Případ mrtvého nebožtíka - rozhovor s režisérem

Publikováno 16.12.2019


Po úspěšné spolupráci na snímku Probudím se včera (2012) přichází producent a režisér Miloslav Šmídmajer s „podezřelou parodií“ natočenou opět podle scénáře Lumíra Holčáka. Jmenuje se příznačně – Případ mrtvého nebožtíka a do kin přijde 16. ledna 2020.

Film tentokrát využívá klišé kriminálních příběhů a v rámci žánru crazy komedie si otevřeně utahuje z kriminálek, jichž jsou dnes plné televizní obrazovky. Děj, který divák zná už z milionu žánrových snímků z policejního prostředí, se tak stal podhoubím pro slovní humor a do absurdna gradujících situací. Na scéně se objevuje major Prubner (David Novotný), jeho kolegyně Skálová (Hana Vagnerová) a detektivové Dymák (Lukáš Příkazký) s Rorýsem (Martin Pechlát). Jejich úkol od náčelníka kriminálky Drátka je jasný – vyšetřit vraždu.

Miloslav Šmídmajer - Herci v tomhle filmu jsou velká výhra

Vy jste režisérem a producentem filmu, jak vůbec vznikl nápad natočit zrovna crazy komedii?

První verze scénáře byla jakási parodie na Smrt stopařek Jindřicha Poláka, na film Mravenci nesou smrt a Studnu, což byl jeden z dílů Třiceti případů majora Zemana. Vtip byl v tom, že se to odehrávalo v minulosti, což je samozřejmě producentsky dražší. Ten scénář měl spoustu skvělých skečů, ale příběh byl dějově velmi řídký. Tak jsme museli za pomoci lidí, kteří jsou doma v kriminálním žánru, jako je scénárista Petr Hudský, vyztužit jeho vnitřní děj, a přitom zachovat fóry, které jsou zase typické pro Lumíra Holčáka. Pak přišel Miloš Zahradník s určitým posílením příběhu a ono se ukázalo, že to je cesta.

Měl jste nějaká speciální kritéria při vybírání herců u tak specifického filmu?

Řekl jsem si, že základ je nevybrat vysloveně komediální herce, že se budeme tvářit vážně, jako v kriminálním žánru. Proto jsem vybíral velmi dobré herce, u kterých jsem věděl, že dokážou společně srůst v jeden organismus, a půjdou stejnou tvůrčí cestou. V českém filmu je na všechno velmi málo času, není většinou čas na to, aby se herci sžili a hráli podobně. Při obsazování rolí jsem se snažil držet kolem Davida Novotného, a tak jsem logicky brouzdal i ve vodách Dejvického divadla a kolem dalších lidí, o kterých jsem byl přesvědčený, že s těmito herci dokážou skvěle spolupracovat.

I v menších rolích máte ale výborná jména…

To je velká výhra a já si toho velmi vážím. Je velmi vzácné, aby herec, který má jednodenní natáčení o čtyřech větách, vážil cestu na plac a věnoval tomu čas. Udělalo mi velkou radost, že ve filmu můžeme mít Aničku Polívkovou jako uklízečku, Martina Myšičku jako primáře, Evu Holubovou, Kláru Issovou nebo Pavlu Beretovou.

Nechával jste na place herce improvizovat, nebo jste chtěl, aby se přesně drželi scénáře?

Já jsem ten typ, který jak si to připraví, tak si přeje, aby se to dodrželo. Bojím se příliš improvizovat. Můžu tak totiž kývnout na něco, co mě v tu chvíli okouzlí, ale ve střižně se pak divím. Mám strach, že v ten okamžik nedomyslím tak rychle všechny okolnosti. Na place ale byla spousta kreativních momentů, které natáčení dělaly velmi zábavným. Tím, že je film hlavně herecký a o načasování vtipu, tak jsme mu my – režisér a kameraman – spíš sloužili.

Je nějak specifická i vizuální stránka filmu?

Kameraman Peter Beňa vykřesal z daných možností ze záběrů maximum. Hodně tomu pomohl i Adam Pitra jako architekt scény, i když na přípravu neměl moc času. Lucie Hulíková, která měla na starosti kostýmy, zase vymýšlela takové drobné vtípky, co se oblékání a celkové vizáže postav týká. A měli jsme také zkušeného střihače - Adama Dvořáka.