Petr Bělík (redaktor)

Aktualizováno 18.03.2016


„I ten nejobyčejnější příběh musí člověka rozesmát nebo rozbrečet.“

„I ten nejobyčejnější příběh musí člověka rozesmát nebo rozbrečet.“
Když mu v jeho dvaadvaceti letech televizáci řekli: „Chlapče, přidej se k nám,“ určitě netušil, že ho mediální svět natolik silně chytne a chvála Bohu už nepustí. Psal se rok 1997 a rozhovory se tehdy sháněly bez mobilů a internetu. Přesto ho už tento mediální pravěk začal dobře připravovat na život. V Občanském judu se v roce 98 začal učit, jak bojovat za pravdu a utlouci protivníka argumenty, ve Fajn rádiu se od roku 2002 učil, jak nepřestat mluvit a pokud možno nenudit, a ve Víkendu se od roku 2004 učí, jak stále obohacovat své vědomosti. Na oplátku své reportáže obohacuje o krásnou hudbu, kterou mnoho let sbírá, o velká slova, která pod tlakem hollywoodských filmů miluje, a o silné emoce, kterými se rád nechává unášet a jimiž chce především unášet diváky Víkendu.

e-mail: petr.belik@nova.cz


Novinky z NOVY