RunTourák Dušan Miskovič: Běh mě inspiruje, za 10 měsíců 65 kilo dole

Aktualizováno 14.12.2016

Dušan Miskovič - RunTour
Zdroj: Nova.cz

Možná jste ho zahlédli na závodě RunTour a nemohli poznat, možná jste na běžeckých fórech v posledních dnech narazili na jeho fotky a nemohli uvěřit té proměně. Dušan Miskovič ještě v roce 2011 vážil přes 120 kilo. Když v srpnu vyběhl na trať plzeňského běhu, byl to pěkný chlapík se sportovní postavou. Neuvěřitelná změna. Sport mu změnil život, tady je jeho příběh. Poslední letošní RunTour si zaběhněte již 19. listopadu v Pardubicích. Vezměte rodinu a přátele a načerpejte inspiraci i vy! Třeba na 5 km dlouhé trati NovaRun! Mediálním partnerem závodů je TV Nova.

“Narodil jsem se v roce 1971. Od dětství jsem se pohyboval jako každé dítě mé generace venku, ať už na kole, bruslích nebo se honil za míčem. Pár let jsem jezdil dráhovou cyklistiku v oddíle v Plzni. K tomuto sportu mě přivedl otec, jako později i mého bratra, který hrál kolovou.

Od patnácti let až do vojny to byly hlavně čundry s partou výborných kamarádů. Hodně se toho nachodilo v přírodě po celé republice. Ještě krátce po vojně jsem patřil mezi štíhlou populaci, ale po narození syna v jednadvaceti letech nastal obrat. Málo času na sport, noční služby, nedostatek spánku a nepravidelná strava skládající se hlavně ze sladkého, které rychle dodá energii, sladké limonády a večer se najíst k prasknutí, protože tělo prostě mělo hlad.

Zdroj: Nova.cz

Tak jsem se dopracoval na 120 kg v roce 2011. Nějak jsem si zvykl, v jídle se neomezoval. Vždyť co je mastné a třese se, to je přeci tak dobré a sladká tečka na závěr nejlepší.

Pak se ale začaly objevovat zdravotní potíže, ať už cukrovka, tlak 180/120 z toho vyplývající šílené bolesti hlavy, zažívací problémy a bolesti břicha, které mě i v noci budily. Každý měsíc docházení na kontroly na internu a polykání čím dál tím více prášků psychice taky nepomůže.

Zlom nastal v roce 2012, kdy už to nešlo dál. Musím ze sebou něco dělat, mám malou dceru, syna a manželku a chci být s nimi co nejdéle. Shodou okolností kolega v zaměstnání prodával starší horské kolo. Tak jsem ho koupil, že budu jezdit do práce na kole. Celé dva kilometry! To byla dálka!

Nakonec mě to chytlo takovým způsobem, že jsem začal pravidelně jíst, přestal pít sladké hnusy a začal držet dietu. Zaregistroval jsem se na kalorické tabulky, koupil hodinky s měření tepu, nové kolo, na kterém jsem první rok najezdil po lesích 8 000 km.


Manželka byla na nervy s vážením každého sousta, vařením pro mě zvlášť, které jsem poctivě zapsal do tabulek spolu se spálenou energií z jízd na kole. Prvních deset kilo šlo dolů hodně rychle, a to mě nakoplo.

Rok jsem neměl omáčku, knedlík, nic sladkého. Místo toho jsem si dělal zeleninové kaše a zjišťoval jaké je vlastně sladké ovoce. To jsem si dřív vůbec neuvědomoval. Oblečení mě začalo být velké. Jednu chvíli jsem měl snad všechny velikosti ve skříni. Klidně jsem si mohl otevřít butik.

Zdroj: Nova.cz

Za deset měsíců jsem shodil skoro 65 kg. Ten pocit byl naprosto skvělý. Strčit triko do kalhot, nenosit splývavé košile. Připadat si jako jiný člověk. Kolo bylo pro mě pořád jednička, ale začal jsem pokukovat po běžcích, co z toho mají, takhle se honit!


Před dvěma lety jsem koupil rádoby běžecké boty, oblékl tepláky, bundu na kolo a 7. února 2015 vyrazil. Prví den jsem uběhl asi 6 km, chvíli běh střídal rychlou chůzi. Domů jsem dorazil plný vyplavených endorfinů a rozesmátý.

Začal jsem pravidelně běhat, ale neodpočívat. To jsem netušil, až do doby kdy se ozvalo koleno, potom jedna kyčel, posléze druhá spolu s bércem a završila to únavová zlomenina obratle. Ale protože je běh pro mě už dva roky sport číslo jedna, bez kterého prostě nemůžu být, nepřestal jsem. Boty už mám asi desátý pár. Na silnici do terénu. To každý běžec zná.

Díky běhu si držím stálou váhu, pravidelně jím a to normálně. Tělo si zvyklo neukládat. Letos jsem se zúčastnil závodu RunTour v Plzni. Skvělý zážitek, skvělá atmosféra, dobré umístění (vzhledem k tomu, že jsem desítku odběhl s tím prokletým zlomeným obratlem, o kterém jsem nevěděl, že je zlomený). Na to se přišlo až týden po závodech.

Už se těším na další ročník. Jo a naučil jsem se odpočívat. Dva dny v týdnu. Dušan."


Novinky z NOVY

TN.cz

Používáním webů TV Nova berete na vědomí, že k poskytování služeb, analýze návštěvnosti a cílení reklam používají soubory cookie. Podrobnosti o zpracování cookies najdete zde.