Jan Hrušínský: Předobrazů zbabělých lidí najdeme mnoho

Aktualizováno 20.03.2014

Habermannův mlýn
Zdroj: TV Nova

Mladší syn významného českého herce Rudolfa Hrušínského v následujícím rozhovoru prozrazuje, jak se mu hrála role "kam vítr tam plášť" a jaká byla spolupráce s Jurajem Herzem, se kterým se přátelí již několik let.

Habermannův mlýn představuje otevřený pohled na česko-německé vztahy v čase nacistické okupace a po ní a váš hrdina Pospíchal není právě coby reprezentant českého národa moc pozitivní figura. Proplouvá režimy stylem kam vítr, tam plášť, ale nedá se říct, že by byl z principu vyložený padouch. Taková role je velká herecká výzva, ne?
Já jsem se snažil z té plochy, která mi byla ve filmu dopřána, vykřesat především živého člověka. Protože vlastně když je některá stránka lidského charakteru zdůrazňována příliš, ať už záporná, nebo kladná, tak je to trochu podezřelé. A vždycky se na to díváme trochu s nedůvěrou. Takoví totiž obyčejně lidé nejsou. Myslím, že předobrazů toho Pospíchala najdeme kolem sebe mnoho. Zvlášť se vynoří v pohnutých chvílích, kdy se láme chleba. Tehdy takové figurky, jako je on, vyplavou na povrch.

Myslíte, že to byla víc ona válečná a poválečná doba, nebo naopak vnitřní ustrojení a charakter Pospíchala, že se choval a jednal tak bezpáteřně...
Myslím, že to vzájemně souvisí. Primárně jde ale o tu povahu člověka. To je vždycky alfa a omega charakteru, jak se kdo snaží využít okolností podmíněných dobou.

S Jurajem Herzem se znáte dlouho, mnohokrát jste spolu i pracovali. Asi si tedy rozumíte...
Já se na práci s Jurajem vždycky nesmírně těším. Jednak se známe léta letoucí, dělali jsme spolu mnohokrát. Snad poprvé v Činoherním studiu v Ústí nad Labem, kde jsem přebíral roli v inscenaci, kterou tam on režíroval. Pak jsem hrál v několika jeho filmech – třeba Straka v hrsti, Galoše štěstí a v několika dalších a hlavně jsme spolu dělali divadlo. Třeba u nás v Divadle Na Jezerce takový odvážný projekt Petrolejové lampy. Když jsem to Jurajovi nabídl, velmi se zpočátku vzpouzel, že prý k tomu tématu už všechno řekl ve filmu, ale když jsem mu nabídl obsazení hlavních rolí – Báru Hrzánovou jako Štěpku a Radka Holuba jako Malinu, tak zpozorněl a vstoupil do toho. Dnes je to jedno z nejúspěšnějších představení, které Na Jezerce hrajeme. Řekl bych, že náš vztah s Jurajem existuje už dávno na bázi přátelství.

Vraťme se k Habermannovu mlýnu. Myslíte, že dnes se diváci vůbec chtějí vracet do tak dramatických a spletitých let naší historie?
Víte co, já nevím, jaká je toho příčina, ale vnímám, že nejen filmů, ale i románů a divadelních představení s touhle tematikou se v poslední době objevila celá řada. Myslím, že je to nejen u nás, ale celosvětově pociťovaný problém, který je možno z dnešního pohledu nějak okomentovat nebo se k němu vyslovit a vypořádat se s ním. A myslím, že čas od času je dobré, když to udělá někdo v každé generaci – a Juraj Herz je člověk, který určitě má k tématu – ze své vlastní životní zkušenosti – hodně co říci. Nakonec, těžko u nás najdete někoho, koho se právě tohle období nějak nedotklo. Když to vezmu třeba z pohledu naší rodiny – většina příbuzných ze strany maminky skončila v Osvětimi. Takže já se takových projektů, jako je Habermannův mlýn, účastním vždycky s radostí.
 


Novinky z NOVY